10 C 110/2024-27 — Okresní soud v Nymburce

Žalobkyně se jako právnická osoba, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 21. 5. 2024, doplněném k 11. 9. 2024, vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 340 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, jako ve výroku I. rozsudku. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tak, že byl žalovaný evidován jako vlastník vozidla RZ , SPZ, , nákladního automobilu s hmotností do 3500 kg, jiného typu než vymezeného v § 2 písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.“), který byl v období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023 veden jako provozovaný bez sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Přičemž, za každý den provozu nepojištěného vozidla žalobkyni náleží příspěvek 86 Kč. V návaznosti na takto uplatněný nárok dále žalobkyně požadovala paušální náhradu za mimosoudní uplatnění nároku ve výši 300 Kč.Oba účastníci souhlasili s vyřízením věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil, zda s vyřízením věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s uvedenou výzvou dne 23. 9. 2024, a to poté, co uplynula 10denní lhůta k vyzvednutí. Nato bylo oznámení o doručení vyvěšeno na úřední desce soudu.Při hodnocení skutkového stavu soud vycházel z doložených listin:Dokumentem, označeným jako „Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, “, datovaným k 14. 12. 2023, vzal soud za prokázané, že žalobkyně, za současného stanovení 60denní lhůty k plnění plynoucí od doručení předmětného dokumentu, vyzvala žalovaného k úhradě položky „příspěvek“ ve výši 12 040 Kč, sestávající z celkem 140 denních sazeb po 86 Kč. Náklady mimosoudního uplatnění byly vypočteny paušálem ve výši 300 Kč. Stran nároku na vyplacení částky představované položkou „příspěvek“ žalobkyně žalovanému sdělila, že vlastní, resp. provozuje vozidlo RZ , SPZ, , nákladní automobil s hmotností do 3500 kg, jiného typu než vymezeného v § 2 písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb., což bylo pro účely soudního řízení dále potvrzeno „Smlouvou o koupi osobního motorového vozidla“, dle něhož bylo předmětné vozidlo na žalovaného, oproti zaplacení kupní ceny, převedeno k 13. 1. 2023. Provoz předmětného vozidla pak nebyl v období od 6. 6. 2023 do 23. 10. 2023 kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedenou výzvu k plnění žalobkyně podala k poštovní přepravě, formou zásilky RR , Anonymizováno, , avšak tuto se, dle výpisu z elektronického informačního systému státního podniku Česká pošta, nepodařilo dodat adresátovi a doručující subjekt zásilku vrátil zpět odesílateli, žalobkyni. Naposledy, po vystavení jedné další, soudu taktéž předložené upomínky, byl žalovaný k úhradě vyzván zástupkyní žalobkyně, a to dokumentem označeným jako „Předžalobní upomínka“, datovaným k 16. 4. 2024, který byl poštovní přepravě podán ještě téhož dne.Na základě skutkových zjištění shora uvedených soud shledal uplatněný nárok jako důvodný. Žalovaný v období zahrnujícím celkem 140 dnů vlastnil, resp. provozoval vozidlo, jehož provoz nebyl kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž se jednalo o nákladní automobil s hmotností do 3500 kg, jiného typu než vymezeného v § 2 písm. r) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Z titulu porušení zákonné povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak žalobkyni, ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPOPV“), jakož i za použití analogicky aplikovatelného přechodného ustanovení § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, vůči žalovanému vzniklo právo na úhradu paušální denní sazby ve výši 86 Kč, ve smyslu § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 205/1999 Sb.“), ve spojení s § 4 odst. 3 ZPOPV, a to za jeden každý den, kdy nebyl provoz žalovaným vlastněného, resp. provozovaného vozidla kryt pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla, celkem tedy 140 x 86 Kč, tj. 12 040 Kč. Žalobkyně pak uvedené plnění vůči žalovanému nejprve vymáhala mimosoudně, cestou zaslané výzvy a upomínek, v důsledku čehož jí, ve smyslu § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. ve spojení s § 4 odst. 4 ZPOPV, vzniklo právo na paušálně stanovenou úhradu úkonů souvisejících s mimosoudním vymáháním, ve výši 300 Kč. Žalovaný totiž na výzvu k uhrazení dlužného plnění nereagoval, a proto se se s jeho plněním, od prvého data následujícího po datu splatnosti, dostal do prodlení, ve smyslu § 1968 o. z. V souvislosti se vznikem prodlení na straně žalovaného tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok prodlení. Žalobkyně nicméně právo na úhradu úroku z prodlení uplatnila až od data pozdějšího (kdy o své vůli jako datum doručení výzvy vyhodnotila až 15. den po odeslání, oproti zákonné domněnce zakotvené v § 573 o. z.), konkrétně od 28. 2. 2024, a proto soud žalobkyni přiznal právo na úhradu zákonného úroku z prodlení až od jí uvedeného data.Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal soud procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, představovanou částkou 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a částkou náhrady za odměnu za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru, uplatňovaném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem provedené 3 úkony právní služby (sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, převzetí věci), náhradou hotových výdajů za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, to vše zvýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupkyně žalobkyně z odměny a náhrad povinna odvést dle zvláštního právního předpisu, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., v částce 252 Kč. Celkem tedy jde o částku 2 252 Kč.Lhůtu k plnění soud ve výrocích I. a II. určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonnou, třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.