16 C 37/2024-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky a příslušenství specifikovaných výše ve výroku I., to vše z titulu nezaplacení televizního poplatku za období měsíců listopad 2022 až květen 2023. 3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný se [datum] přihlásil k odběru elektrické energie na adrese odběrného místa [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného poučila, že pokud televizní přijímač vlastní, je třeba se přihlásit do evidence plátců televizních poplatků a začít poplatky hradit, současně jej vyzvala, aby jí ve lhůtě 30 dnů od doručení sdělil, zda televizní poplatek hradí za domácnost již někdo jiný, nemá televizní přijímač či je osvobozen od placení televizního poplatku, či se dosud nepřihlásil do evidence plátců televizních poplatků. Dalším dopisem žalobkyně žalovanému sdělila, že protože se v uvedené lhůtě nevyjádřil, byl od října 2022 zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení televizního poplatku 135 Kč měsíčně za období měsíců listopad 2022 až květen 2023 a nákladů na upomínku (77 Kč) v celkové výši 1 022 Kč. Dle rámcové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [příjmení], spol. s r.o., dne [datum] se uvedená společnost zavázala poskytovat žalobkyni služby související s tiskem a rozesíláním upomínek, přičemž za jednu upomínku činí poštovné 75 Kč a tisk a kompletace 2,39 Kč bez DPH. 4. V řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaný televizní poplatek za předmětné období zaplatil. 5. Žalovaný je občanem [anonymizována dvě slova] republiky s pobytem v České republice, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Protože mezi [anonymizováno] republikou a [anonymizováno] lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku televizních poplatků, aplikoval soud na daný vztah - v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu [anonymizováno] - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též„ Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES [číslo] o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále též„ Řím II.“), a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bod 1. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 bod 1 Řím II. je rozhodným právem právní řád České republiky, když jde o porušení povinnosti stanovené zákonem České republiky, k němuž došlo na jejím území. 6. Soud shledal žalobou uplatněný nárok důvodný. Žalovaný je podle 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále též„ ZRTP“), poplatníkem televizního poplatku, neboť není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, ačkoli je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, přičemž ani na písemnou výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení neoznámil písemným čestným prohlášením opak. V důsledku toho má podle § 7 odst. 2 ZRTP povinnost platit měsíčně televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný tuto povinnost v předmětném období neplnil, a to ani na základě výzvy k úhradě, v důsledku čehož vznikly žalobkyni rovněž náklady na uplatnění ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Soud žalovanému uložil k zaplacení rovněž úrok z prodlení jdoucí z jistiny (§ 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s § 10 ZRTP), ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 200 Kč ve výši 400 Kč (převzetí zastoupení, žaloba dle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též„ AT“), 2 režijní paušály za tyto úkony právní služby po 100 Kč ve výši 200 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši 126 Kč, celkem tedy 1 126 Kč. 8. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.