16 C 43/2024-16 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], [IČO], dále též„ právní předchůdkyně“, smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr 15 000 Kč, který měl být splacen i s poplatkem za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč do [datum]. Právní předchůdkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Žalovaný se nejprve na této webové stránce zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal právní předchůdkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh předmětné úvěrové smlouvy č. [anonymizováno]. K ověření totožnosti byl žalovaný povinen uvést své jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo, adresu, druh a číslo průkazu totožnosti, platnost tohoto průkazu; současně bylo ujednáno, že podpis žalovaného je nahrazen inikátním SMS kódem, zaslaným na telefonní číslo žalovaného, které uvedl. Úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní posuzována lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž ohledně jeho platební schopnosti nevznikly pochybnosti. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému dohodnutý úvěr 15 000 Kč dne [datum] bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], uvedený žalovaným, žalovaný jej však nevrátil, na úvěr ani přes výzvy právní předchůdkyně nic nezaplatil. Právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila pohledávku za žalovaným. Pro případ, že se soud neuzná nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí. Podle názoru soudu žalobkyně dostatečně vylíčila všechny skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci (žalobkyně podrobně popsala způsob uzavření úvěrové smlouvy mezi právní předchůdkyní a žalovaným, jakož i způsob zkoumání jeho úvěruschopnosti), proto soud neshledal důvod žalobkyni poučovat podle § 118a o. s. ř., a to ani ve vztahu k její povinnosti důkazní, neboť i při prokázání všech žalobních tvrzení lze dospět k níže uvedenému právnímu závěru. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Podle listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. S00049421226112224 ze dne [datum] měla právní předchůdkyně žalovanému poskytnout bezhotovostně spotřebitelský úvěr 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit i s úrokem 12 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru 9 5077,22 Kč, a to ve 12 splátkách po 2 119 Kč měsíčně, počínaje [datum]; na konci listiny je uvedeno [celé jméno žalovaného], SMS kód [číslo], jakýkoli podpis žalovaného chybí (zřejmé z uvedené smlouvy). Dne [datum] byla z účtu právní předchůdkyně na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem byl (a je) žalovaný, připsána částka 15 000 Kč s variabilním symbolem [číslo] (prokázáno sdělením [obec] spořitelny ze dne [datum] i potvrzením o platbě). Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky vzniklé neuhrazením spotřebitelského úvěru na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky (zřejmé z uvedeného dopisu). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby), dopis byl odeslán poštou na adresu žalovaného dne [datum] (prokázáno podacím lístkem). 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 104 ZSÚ, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění toto povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 8. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 9. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. 10. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyní tvrzená úvěrová smlouva je zdánlivým právním jednáním z důvodu nedostatku akceptace ze strany žalovaného. I kdyby tomu tak nebylo a smlouvu by bylo možno považovat za uzavřenou s žalovaným, pak by byla absolutně neplatná z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, jak je vysvětleno níže. 17. Žalovaný měl uzavřít s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru (§ 2390 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. 18. Úvěrovou smlouvu podle § 2395 o. z. (se specifiky danými ZSÚ) lze nepochybně uzavřít i prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyní popsaný kontraktační proces uzavření smlouvy s žalovaným, kdy jeho podpis byl nehrazen zadáním hesla [příjmení], tomu však podle názoru soudu neodpovídá. Za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby nelze považovat zadání hesla ([příjmení]) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání podepsaná data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Právní předchůdkyně fyzicky neověřovala totožnost žalovaného; uvedené údaje u žalovaného (rodné číslo, datum narození, adresa pobytu, číslo dokladu apod.) slouží pouze k identifikaci osoby, nikoli