6 C 11/2024-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši , částka, , poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokutou ve výši , částka, .2. Žalobkyně svůj nárok odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala poskytnut žalovanému úvěr do výše , částka, , a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenství. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, cz.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Dokazování4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.5. podací lístek6. výzva k úhradě před podáním žaloby7.8. Žalovaná obdržela dne , datum, na svůj účet č. , hodnota, vedený u , právnická osoba, . od žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, ze dne , datum, včetně příloh).9. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím BankID (zjištěno z výpisu z BankID a autorizace ověření totožnosti).10. Žalobkyně se dne , datum, zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaná se zavázala je vrátit do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním).11. Žalobkyně vyšla z čistého příjmu žalované ve výši , částka, (zjištěno z identifikovaných příjmů). Soud konstatuje, že důkaz identifikované příjmy neprokazuje, že příjem žalované skutečně činil , částka, , co tvořilo tento příjem a jak byl ve skutečnosti příjem ověřen.12. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z následujícího: žalovaná žije sama v domácnosti; měsíční výdaje žalované na půjčky činí , částka, ; měsíční výdaje žalované na bydlení činí , částka, ; další nezbytné výdaje činí , právnická osoba, Kč měsíčně; ostatní zbytné výdaje činí , částka, měsíčně; čistý příjem žalované činí , částka, měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované doporučila 10x prodloužit splatnost (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti).13. Zástupce žalobkyně dne , datum, zaslal žalované výzvu k zaplacení částky , částka, (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku).14. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.15. Žalobkyně se dne , datum, zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaná se zavázala je vrátit do , datum, spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši , částka, . Žalovaná obdržela dne , datum, na svůj účet č. , hodnota, vedený u , právnická osoba, . od žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalobkyně si byla vědoma, že bude nutné prodloužit sjednanou splatnost a to desetkrát.16. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně ověřila skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované. Soud konstatuje, že důkaz výpis o posouzení úvěruschopnosti neprokazuje na základě, čeho byly ověřeny či zjištěny skutečné příjmy a výdaje žalované.17. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic dalšího pro rozhodnutí ve věci: přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli; popis základních vlastností spotřebitelského úvěru.18. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující listiny: souhlas se zpracováním osobních údajů, sazebník, podací lístek, všeobecné obchodní podmínky, Obecné principy posuzování a filozofie společnosti, všeobecné obchodní podmínky, sazebník.Právní hodnocení19. Soud věc posoudil po právní stránce následovně.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 2395odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše , částka, a žalovaná se zavázala je vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, a to v 1 měsíční splátce ve výši , částka, do , datum, .23. Soud konstatuje, že na sjednaný poplatek ve výši , částka, úrok ve smyslu § 2395 OZ, neboť se jedná o úplatu, za kterou žalobkyně poskytuje peněžní prostředky.24. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.25. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.28. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.29. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.30. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.31. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.32. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“33. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.34. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.35. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spo