12 C 138/2025-39 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení peněžitého plnění uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela ze dne , datum, smlouvu o úvěru a na základě této smlouvy žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr se smluvními úroky a smluvními poplatky uhradit ve splátkách. Žalovaný však v průběhu trvání úvěrového vztahu žalobkyni nic neuhradil. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, a smluvních úroků ve výši , částka, . Úroky z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Tvrzení, že se žalobkyně se žalovaným dne , datum, dohodla, že mu poskytne peněžní prostředky ve výši , částka, , které bude žalovaný čerpat za účelem nákupu zboží u obchodníka společnosti , právnická osoba, . a naproti tomu, že se žalovaný zavázal tyto vrátit i s úroky a zaplatit ve splátkách spolu se smluvními poplatky, nebyla prokázána. Smlouva o úvěru ze dne , datum, neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani kvalifikovaný elektronický podpis.4. Dále nebylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému dne , datum, peněžní prostředky v částce , částka, poskytla. Z obsahu listiny „Oznámení o odchozí platbě“ a „Kupní smlouva“, kterými žalobkyně toto tvrzení prokazovala, vyplývá pouze skutečnost, že žalobkyně převedla peněžní prostředky ve výši , částka, na účet společnosti , právnická osoba, . (obchodník).5. Žalobkyně ani po poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala, že žalovaný jednak učinil projev vůle obsažený ve smlouvě o úvěru ze dne , datum, a dále, že peněžní prostředky ve výši , částka, poskytla na účet obchodníka v souladu s vůlí žalovaného.6. Soud dále nehodnotí další provedené důkazy (odstoupení, předžalobní upomínka a podací arch) a ani další dokazování neprovedl, neboť s ohledem na neprokázání shora uvedených rozhodujících skutečností bylo další dokazování nadbytečné a nehospodárné.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.9. Podle § 559 o. z. má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.10. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.11. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 104 odst. 1 tohoto zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.13. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.14. Podle § 6 odst. 2 z. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, v platném znění (dále jen „ePodpis“) se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.15. Podle § 7 ePodpisu lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.16. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „Nařízení eIDAS“) se podepisující osobou rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; elektronickým podpisem data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; zaručeným elektronickým podpisem elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a kvalifikovaným elektronickým podpisem zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.17. Podle článku 25 Nařízení eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Kvalifikovaný elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních členských státech.18. Podle článku 26 Nařízení eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.19. Podle § 7 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, v platném znění (dále jen „AML zákon“) provede povinná osoba identifikaci klienta nejpozději tehdy, kdy je zřejmé, že hodnota obchodu překročí částku , částka, , pokud tento zákon dále nestanoví jinak. Bez ohledu na limit stanovený v odstavci 1 identifikuje povinná osoba klienta rovněž vždy, pokud jde o vznik obchodního vztahu.20. Podle § 8a odst. 1 písm. b) AML zákona může povinná osoba postup podle § 8 odst. 1 a § 8 odst. 2 písm. a) nahradit provedením identifikace fyzické osoby jednající za klienta prostřednictvím prostředku pro elektronickou identifikaci, který splňuje podmínky, za kterých lze použít prostředek pro elektronickou identifikaci pro účely prokázání totožnosti, které vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, mimo rámec kvalifikovaného systému podle zákona upravujícího činnost bank.21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že se žalovaným ve smyslu ust. § 2395 o. z. uzavřela smlouvu, jejímž obsahem by byl závazek žalobkyně jako úvěrujícího poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a závazek žalovaného tyto vrátit i s úroky dohodnutým způsobem a v dohodnuté době. Soud proto nemohl nárok žalobkyně posoudit jako právo na vrácení poskytnuté jistiny a zaplacení smluvních úroků, popřípadě dalších smluvních plnění. Zároveň žalobkyně neprokázala, že žalovanému peněžní prostředky v částce , částka, skutečně poskytla, nebylo proto možné ani co do této částky posoudit nárok žalobkyně dle § 2991 o. z., jako právo na vrácení plnění poskytnutého bez právního důvodu. Soudu proto nezbylo než žalobu zcela zamítnout.24. Právo na náhradu nákladů řízení by podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. měl žalovaný, když byl ve věci zcela úspěšný. Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, neboť zůstal zcela pasivní. Proto soud rozhod