17 C 8/2026-21 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému nahradit jí částku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), byla uzavřena prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen dne , datum, spolu s poplatkem ve výši , částka, a úrokem , částka, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný i přes upomínky dlužnou částku neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla z původní věřitelky postoupena na společnost , právnická osoba, ., a touto společností pak následně na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud k projednání věci nařídil na , datum, jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že s ohledem na to, že je žalovaný nečinný, nejsou zde žádná právně významná skutková tvrzení, která by nezůstala nesporná. Z důvodu procesní ekonomie se pak žalobkyně domnívá, že je její nepřítomnost při jednání i ve prospěch žalovaného, s ohledem na předpokládané náklady. Pokud by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět, pak žalobkyně žádá v souladu s principem předvídatelnosti postupu a rozhodnutí soudu, aby byla před konáním jednání vyzvána pro doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:5. Mezi původní věřitelkou a žalobkyní byla uzavřena dne , datum, dílčí smlouva o postoupení pohledávek s tím, žena všechny záležitosti touto smlouvou neupravené se použijí ustanovení rámcové smlouvy, která byla mezi původní věřitelkou a žalobkyní uzavřena dne , datum, . Dále bylo sjednáno, že na základě této dílčí smlouvy postupuje původní věřitelka na žalobkyni pohledávky v počtu 295 ks, žalobkyně za podmínek stanovených v rámcové smlouvě tyto pohledávky přijímá. Součástí tohoto dokumentu pak byla přílohy 1, v níž je uvedeno jméno žalovaného, další údaje zde uvedeny nejsou. (dle dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy)6. Žalovanému mělo být postoupení oznámeno dopisem ze dne , datum, prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .. (dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a potvrzení po podání zásilky ze dne , datum, )7. Soud neprováděl další dokazování, neboť by další dokazování bylo nadbytečné, s ohledem na níže uvedený právní názor soudu.8. Po stránce právní soud věc posuzoval dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o.z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. K tomu, aby mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná, musela by v první řadě tvrdit a prokázat svou aktivní legitimaci, tedy že jí svědčí právo v žalobě tvrzené. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena přes společnost , právnická osoba, . původní věřitelkou. K prokázání těchto svých tvrzení žalobkyně doložila toliko dílčí smlouvu přímo mezi původní věřitelkou a žalobkyní, dle níž měla za podmínek stanovených v rámcové smlouvě na žalobkyni pohledávka za žalovaným přejít, na níž dílčí smlouva o postoupení pohledávek odkazuje, však k důkazu označena ani k žalobě připojena nebyla. Z provedeného dokazování tak nelze zjistit, zda skutečně došlo k přechodu pohledávky na žalobkyni, když soudu nejsou známy podmínky stanovené rámcovou smlouvou.10. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ).11. S ohledem na absenci žalobkyně při jednání nebylo možno žalobkyni vyzvat k označení důkazů k prokázání jejích tvrzení ohledně postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (k tomu viz. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu), když toto provedeným dokazováním nebylo prokázáno. Nelze tak než konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní k prokázání svého tvrzení, že je nositelkou práv v žalobě tvrzených, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.12. Obiter dictum je k omluvě žalobkyně k jednání a skutečnostem zde uvedeným třeba uvést, že její názor je vadný potud, pokud má za to, že zůstává-li žalovaný v řízení nečinný, činí to skutečnosti žalobkyní tvrzené za nesporné. Každý z účastníků má povinnost tvrdit všechny rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, je to tedy právě žalobkyně, která je povinna svá žalobní tvrzení prokázat, a to právě označenými důkazy (k tomu srov. § , právnická osoba, .ř.). Pouze byla-li by tvrzení obou účastníků shodná, tzn. naopak byl-li by žalovaný v řízení činný a se všemi žalobními tvrzeními by souhlasil, mohl by soud takováto tvrzení vzít za svá skutková zjištění (k tomu § 120 odst. 3 o.s.ř.). Žádá-li pak žalobkyně v rámci omluvy z jednání o to, aby byla soudem vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, dospěje-li soud k závěru, že žalobě není možno vyhovět, pak se jedná o úkon tzv. podmíněný, k němuž soud dle § 41a odst. 2 o.s.ř. nepřihlíží, neboť je vázán na splnění podmínky, tj. dospěje-li soud k závěru, že není možno žalobě vyhovět. Pokud žalobkyně v tomto směru reaguje předvídatelností postupu a rozhodnutí soudu, pak je třeba zdůraznit, že pokud by měl soud za to, že žalobkyně svá tvrzení předloženými listinnými důkazy řádně prokázala, pak by přistoupil k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. Už jen to, že bylo ve věci nařízeno jednání, svědčí o tom, že zde vyvstávají pochybnosti spojené se žalobním nárokem, což mělo žalobkyni k účasti na jednání vést.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož by s ohledem na procesní úspěch měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, avšak s ohledem na to, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.