Okresní soud v Nymburce 8 C 290/2025-86 – Ušlý zisk

Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Jedná se o honební pozemek v honitbě , adresa, a žalobce je členem žalovaného. Na valné hromadě dne , datum, bylo rozhodnuto o využití honitby tak, že bude právo myslivosti vykonávat sám žalovaný na vlastní účet. Honební společenstvo tak mělo povinnost přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. Žalobce dostával pravidelně povolenku k lovu, ale v mysliveckém roce 2023-2024 od žalovaného povolenku k lovu neobdržel, ačkoliv právo myslivosti mohly vykonávat i další osoby, které nebyly členy žalovaného. Žalobce nemohl po celý rok vykonávat právo myslivosti, ačkoliv je to jeho jediný koníček a celoživotní vášeň. Požaduje tak újmu, která mu vznikla v důsledku porušení povinnosti žalovaného. Ta sestává z částky , částka, jakožto újmy za nemožnost lovit netrofejovou zvěř, částky , částka, jako újmy za nemožnost vykonávat trofejový lov a částky , částka, za nemožnost ponechat si maso z ulovené zvěřiny zdarma.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Poukázal na to, že neexistuje právní nárok na vydání povolenky k lovu. Dále doplnil, že žalobci byla na myslivecký rok 2023-2024 vydána omezená povolenka k lovu škodné, resp. zákonem povolených predátorů.3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, k.ú. , adresa, , jedná se o honební pozemek nacházející se v honitbě , adresa, . Žalobce je členem žalovaného, povolenku k lovu dostával pravidelně od roku 2013 do konce března 2023. Divoké prase lze lovit samostatně i hromadně, při samostatném lovu si dle dohody mohl žalobce ponechat vyvržené prase do 30 kg, pokud mělo prase více než 30 kg, tak si mohl žalobce nechat polovinu a druhá polovina šla společenstvu. Maso z divokého prasete bylo možné odkoupit za , částka, /kg. Povolenky k lovu vydává žalovaný v papírové podobě. Povolenku k lovu na myslivecký rok 2023-2024 dostali i , jméno FO, , , jméno FO, , , adresa, , jméno FO, . Jmenovaní nebyly členy žalovaného.4. Ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne , datum, soud zjistil, že znalec vycházel z ceny ročních povolenek pro tzv. poplatkový lov, kdy dospěl k průměrné ceně , částka, . Co do částky , částka, vycházel ze zadání žalobce, který uvedl, že v průměru si mohl ponechat zdarma 45 kg zvěřiny ohodnocené , částka, za kilogram. Výsledná cena je tak pouze vynásobením žalobcem uvedených hodnot. U trofejového lovu vycházel znalec také z údajů od žalobce, který uvedl, že v průměru lovil čtyři srnce. Cena za trofejní lov závisí na síle trofeje a navíc se platí poplatky za doprovod, preparaci a další. Znalec počítal cenu podle ceníku a uvažoval běžné srnce v rozmezí 50-80 bodů CIC. Cena takového lovu je kolem , částka, , za 4 srnce tak stanovil částku , částka, .5. Z výslechu , jméno FO, soud zjistil, že na začátku roku 2023 proběhlo několik schůzí, kdy na jedné z nich vytkli žalobci nějaké body (že se v prosinci 2022 obořil na honebního starostu, že prohlásil, že bude dělat jen naschvály, že se poztrácely dvě fotopasti, že měl žalobce vyhodit kůže do kontejneru na papír a že si pozval hosty na společný hon, na který nepřišel). Žalobce situace nepopřel. Na schůzi se odsouhlasilo, že žalobce dostane pouze omezenou povolenku, na základě které bude moci lovit škodnou. Na brigádě , datum, žalobci povolenku předal, žalobce mu zaplatil , částka, jako příspěvek na rok 2023-2024. Soud považoval výpověď svědka za věrohodnou, neshledal na výpovědi žádné znaky tendenčnosti či účelovosti. Svědek Svědecká výpověď nepůsobila nijak naučeně, nejasnosti byly svědkem náležitě objasněny (hlavně co do existence příjmového dokladu k částce , částka, ).6. Z dalších důkazů soud nevycházel, neboť se jednalo o důkazy ke shodným tvrzením (oznámení ze dne , datum, , stanovy, povolenky k lovu) a ze seznamu plomb a měsíčních hlášení nevyplývá pro věc nic relevantního, neboť se jednalo o období, kdy již žalobce nelovil. Navrženými důkazy totiž mělo být prokázáno tvrzení žalobce o jeho úlovcích v období od roku 2010 do roku 2013. Soud v tomto směru poukazuje na to, že žalobce v podání ze dne , datum, navrhl vyžádat listiny za poslední tři roky, nikoliv za poslední tři roky, kdy žalobce mohl lovit. Žalobce jiné důkazy k prokázání svého tvrzení o množství ulovené zvěře nenavrhl.7. Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), honební společenstvo je právnickou osobou založenou podle tohoto zákona, jehož členy mohou být pouze vlastníci nebo spoluvlastníci (dále jen „vlastník“) souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované tímto zákonem pro vznik společenstevní honitby.8. Podle § 32 odst. 1 zákona o myslivosti držitel honitby může honitbu využívat sám nebo ji může pronajmout.9. Podle § 32 odst. 2 zákona o myslivosti, pokud honební společenstvo užívá honitbu na vlastní účet, je povinno přednostně před dalšími osobami umožnit účast na užívání honitby svým členům. K této přednosti je povinno přihlížet i při rozhodnutí o pronájmu honitby.10. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).11. Podle § 2894 odst. 2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.12. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.13. Podle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.14. Podle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.15. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.16. Na základě skutkového stavu zjištěného ze shodných tvrzení a provedených důkazů ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně soud konstatuje, že žalovaný je držitelem honitby a jeho členem mohou být toliko vlastníci či spoluvlastníci honebních pozemků tvořících ve svém souhrnu společenstevní honitbu. Členství v honebním společenstvu je tedy nedílně spjato s vlastnickým či spoluvlastnickým právem k honebnímu pozemku. Žalovaný využívá honitbu sám a právo myslivosti vykonávají jeho jednotliví členové. V tomto smyslu nelze pochopitelně vyloučit, aby honební společenstvo vydalo povolenky k lovu i fyzickým osobám, které členy honebního společenstva nejsou. Ti, kdo členy jsou, však mají právo na přednostní výkon práva myslivosti, a pokud dojde ke konkurenci jejich zájmu o výkon práva myslivosti se zájmem nečlena, musí honební společenstvo upřednostnit svého člena. V tomto případě však došlo k porušení tohoto přednostního práva ze strany žalovaného, neboť v mysliveckém roce 2023-2024 neumožnil účast na užívání honitby žalobci jako svému členu, ale umožnil užívání honitby minimálně dalším čtyřem osobám. V důsledku porušení této zákonné povinnosti vyplývající z § 32 odst. 2 zákona o myslivosti mohla žalobci vzniknout škoda ve smyslu § 2910 o.z.17. Žalobce v rámci náhrady škody nepožadoval nahradit žádnou skutečnost škodu, neboť za účelem výkonu myslivosti nevynaložil žádné náklady např. na zakoupení zpoplatněné povolenky k lovu. Nárok na zaplacení částky , částka, a , částka, může představovat pouze nemajetkovou újmu, kterou chce žalobce nahradit v penězích. Podle § 2894 odst. 2 o.z. se však nemajetková újma odčiňuje pouze v případě, že si to účastníci ujednali, jinak pouze v zákonem stanovených případech. Z tvrzení žalobce ani z provedených důkazů nevyplývá, že by mezi účastníky bylo odčinění nemajetkové újmy ujednáno. Zákonem je zvlášť stanovena povinnost nahradit nemajetkovou újmu zejména došlo-li k zásahu do přirozeného práva člověka. Výkon práva myslivosti však do této kategorie nespadá. Přestože žalobce označuje výkon myslivosti jako svůj jediný koníček a celoživotní vášeň, společenské poslání a účel a kulturní dědictví, o přirozené , rodné přijmení, člověka se nejedná. Ostatně žalobci nic nebránilo v tom, aby ve výkonu myslivosti pokračoval například právě ve formě tzv. poplatkového lovu. Soud proto žalobu v části o zaplacení , částka, považuje za nedůvodnou.18. Nárok žalobce na zaplacení , částka, pak soud posoudil jako nárok na nahrazení ušlého zisku, tedy hodnoty, o kterou by se pravděpodobně zvýšil majetek žalobce v případě, že by mu byl umožněn výkon myslivosti v plném rozsahu. Již ze samotného doplněného tvrzení žalobce je zřejmé, že nárok nemohl být důvodný v celé výši, neboť ze znaleckého posudku, který žalobce nechal zpracovat, vyplývá, že znalec vycházel z jiných informací o průměrném množství masa, které si žalobce mohl ponechat zdarma. Dle zadání znaleckého posudku si žalobce mohl ponechat v průměru 45 kg masa a dle doplněných tvrzení v podání ze dne , datum, za deset let v období od roku 2013 do roku 2023 získal žalobce 200 kg masa, v průměru tedy pouze 20 kg za rok. Je tedy zřejmé, že žalobce poskytl znalci jiné údaje, než které tvrdil a měl dokazovat v tomto řízení. Prostým výpočtem, který použil znalec, když vynásobil množství masa částkou , částka, , soud dospěl k maximální výši ušlého zisku žalobce, který by mohl činit pouze , částka, . Žalobce však svá tvrzení o úlovcích za období 2013 – 2023 neprokázal. Ani nárok žalobce na náhradu ušlého zisku není tedy důvodný.19. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, odpor včetně vyjádření, účast na jednání přesahujícím dvě hodiny dne , datum, , podání ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 110 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 110 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .