13 C 62/2021-93 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce se žalovaným uzavřeli dvě Smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) nejprve dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka] a posléze dne [datum] částku [částka] Tyto částky žalovaný posléze přestal řádně splácet a úvěrující přistoupil k zesplatnění celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na předmětné smlouvy dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] a smluvního úroku ve výši 14,4 % ročně z částky [částka]. Žalovaný namítal neplatnost smluv z důvodu nedostatečného zkoumání jeho schopnosti úvěry splácet. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) se žalovaným uzavřel dvě Smlouvy o úvěru, na jejímž základě dne [datum] žalovanému poskytl částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval úvěrující na základě údajů ve veřejných rejstřících (databáze dlužníků, databáze neplatných dokladů, insolvenční rejstřík), na základě sdělení samotného žalovaného a prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného. Postupně však přestal žalovaný své dluhy splácet, načež [právnická osoba] přistoupila k zesplatnění celého dluhu, což žalovanému písemně oznámila. Pohledávky pak byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobce. Žalobce dopisem ze dne [datum] žalovaného naposledy vyzval k úhradě dluhu. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byly platně uzavřeny obě spotřebitelské smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Co se týče otázky zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, vyšel soud z rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], který výslovně konstatoval, že:„ ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. V daném případě kromě lustrování údajů ve veřejných rejstřících měl úvěrující k dispozici výpisy z účtu žalobce, který vedl. Na tomto účtu zjistil jaké má žalovaný obvyklé příjmy a výdaje, a to včetně mzdy, která žalovanému na tento účet chodila. Nespoléhal se tedy ohledně příjmů a výdajů žalovaného na jeho tvrzení, ale vše měl doloženo, a to dlouhodobě. Nelze proto učinit závěr, že by uzavřené úvěrové smlouvy byly z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti úvěrovaného splácet úvěr neplatné. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku a žalující společnost je tudíž ve věci aktivně legitimována. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu soud vrátit zbývající část obou úvěrů (tj. [částka] a [částka]) rozsudkem. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 12 % ročně, respektive 14,4 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 75 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,4 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].