13 C 325/2022-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 49 130,86 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, což však nečinil. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 61 708 Kč, z čehož 47 384,35 Kč nesplatil. Žalobce proto ke dni 10. 6. 2022 úvěr zesplatnil a vyzval jej k zaplacení celého dluhu. Na to žalovaný reagoval zaplacením pouhých 3 130 Kč. Žalovaný tak žalobci dluží 47 384,35 Kč na jistině, 117 Kč na poplatcích, 400 Kč na nákladech za vymáhání, 1 000 Kč na smluvních pokutách a 229,51 Kč na pojistném. Celkem tedy žalovaný žalobci dluží 49 130,86 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu 61 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby z úvěrového limitu nesplatil 47 384,35 Kč. V souladu s uzavřenou smlouvou vznikl žalobci nárok na zaplacení poplatků za upomínání o zaplacení 400 Kč (100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč za výzvu zaslanou doporučeně), zaplacení smluvní pokuty, která celkem činí 1 000 Kč (500 Kč za prodlení s úhradou splátky). Dluh ve výši 117 Kč činí poplatky za výpisy z účtu (39 Kč za výpis) a dluh ve výši 229,51 Kč je dluhem na pojistném 164,98 Kč a 64,53 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla posuzována příjmová a výdajová stránka, přezkoumány klientské informace ohledně věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a bylo též nahlíženo do externích úvěrových registrů. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena dvě spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný z úvěrového limitu revolvingového úvěru vyčerpal v průběhu trvání smluvního vztahu postupně celkem 61 708 Kč, z čehož 47 384,35 Kč nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. 11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. 12. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou jednotlivé splátky, celkem 1 000 Kč, je přiměřená a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Požadované náhrada za vymáhání a upomínání 100 Kč za měsíc vymáhání, celkem 400 Kč je rovněž přiměřená a totéž platí o poplatku za výpis z účtu 39 Kč, celkem za tři výpisy 117 Kč. Dále soud dospěl k závěru, že bylo mezi účastníky platně sjednáno pojištění, kde však žalovaný neplnil řádně základní povinnost pojištěného, což je platit sjednané pojistné. Žalobci tudíž náleží dlužné pojistné ve výši 229,51 Kč. Soud proto i v této části žalobě vyhověl. 13. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 635 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 457 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 130,86 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.