14 C 176/2022-52 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 650 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným Smlouvu o kontokorentu [číslo], na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve formě povoleného přečerpání, a to až do výše stanoveného úvěrového limitu. Smlouva byla uzavřena doručením oznámení o poskytnutí povoleného přečerpání ze strany žalobce k předchozí žádosti žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly Podmínky pro kontokorent účinné od 1. 11. 2019. Žalovaný se dle čl. 8 písm. f) Podmínek zavázal splácet žalobci poskytnuté (vyčerpané) peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období 6-ti měsíců, resp. nejpozději do 6-ti měsíců po posledním splacení, dále se zavázal dle čl. 5 Podmínek splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků ke konci každého kalendářního měsíce a též dle čl. 8 písm. h) Podmínek hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobce opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, prohlásil žalobce dle čl. 9. Podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni [datum] za splatné. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil, předal žalobce věc právnímu zástupci. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum]. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce jako věřitel na straně jedné uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne [datum] smlouvu o kontokorentu [číslo] na bankovním účtu [číslo]. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému úvěr ve formě úvěrového limitu v částce 30 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal takto poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 18,90 % ročně z dlužné částky splácet poskytnuté peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období šesti měsíců, respektive nejpozději do šesti měsíců po posledním splacení. Dále se zavázal splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků ke konci každého kalendářního měsíce. Žalovaný využil poskytovanou částku 30 000 Kč, avšak ji řádně nesplácel a dostal se do prodlení. Na poplatcích pak žalobce ke dni podání žaloby dlužil 1 650 Kč. Žalovanou částku nezaplatil přes písemnou výzvu žalobce. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). 9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. 10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě podle § 2395 občanského zákoníku. 11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Požadované poplatky v celkové výši 1 650 Kč odpovídají uzavřené smlouvě a obchodním podmínkám a jejich výše je zcela přiměřená. 12. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. Po právní stránce byla věc vyhodnocena tak, že účastníci uzavřeli řádnou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr formou povoleného přečerpání s limitem 30 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán způsob splácení úvěru i úrokové navýšení 18,90% ročně. S ohledem na neplnění smlouvy, žalobkyně v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami (čl.9) ke dni [datum] prohlásila všechny pohledávky žalovaného za splatné. Ke dni [datum] činí dlužná částka celkem 37 631,02 Kč a sestává z jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 650 Kč, kapitalizovaných úroků ke dni [datum] ve výši 5 037,73 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni [datum] ve výši 943,29 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 31 650 Kč (jistina ve výši 30 000 Kč a nezaplacené poplatky ve výši 1 650 Kč) s úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 31 650 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 31 650 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 037,73 Kč a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 943,29 Kč (obojí kapitalizované ke dni [datum]). Výše úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 444 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 266 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.,