13 C 436/2022-19 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 327,66 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) dne [datum] žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil, respektive vrátil jen 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Vedle zbývající jistiny dluhu ve výši 12 497,40 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 12 497,40 Kč - zbývajícího poplatku za uzavření smlouvy ve výši 6 032,22 Kč - zbývajícího poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 144,01 Kč - zbývajícího inkasního poplatku ve výši 2 215,93 Kč - kapitalizovaného smluvního úroku do termínu splatnosti závazku ve výši 998,44 Kč - kapitalizovaného smluvního úroku po termínu splatnosti závazku ve výši 1 468,87 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12 497,40 Kč za dobu od 1. 10. 2021 do 14. 7. 2022, to je ve výši 3 574,26 Kč 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne [datum] žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátil, respektive vrátil jen část, a to 5 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný naposledy vyzvána k úhradě dluhu. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, kterou měl vrátit do [datum]. Žalovaný však poskytnuté prostředky v plné výši nevrátil, když na úvěr, poplatky a úroky celkem zaplatil jen 5 000 Kč. Na jistině tudíž dosud dluží 12 497,40 Kč 9. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Byť žalovaný nebyl v postavení spotřebitele, nelze pominout korektiv dobrých mravů, který zajišťuje vyváženost smluvních práv a povinností obou stran. 10. Kapitalizovaný úrok počítaný ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny, a poplatky za poskytnutí a vyhodnocení úvěru a za možnost platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště zástupci úvěrujícího v celkové výši 11 859,47 Kč shledal soud jako úměrné, nevybočující z obvyklé praxe u těchto typů úvěrů, tedy úvěrů pro podnikatele, a proto žalobě i v této části vyhověl. 11. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. 12. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně je přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto soud požadavek na zaplacení 3 74,26 Kč považuje za oprávněný. 13. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 327,66 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.