24 C 324/2022-20 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne 17. 8. 2022, ve znění doplnění žaloby ze dne 25. 10. 2022, bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2021, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 10. 2021 a ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 2. 11. 2021, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO] (postupitelem) jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, prostřednictvím webové stránky úvěrujícího [webová adresa], na základě které úvěrující poskytl žalovanému dne 18. 10. 2021 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, dne 26. 10. 2021 peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a dne 2. 11. 2021 peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalobce sice tvrdil, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do těchto databází, bez dalšího výstupu, žalobce však nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. 2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil. 3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). 10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího na adrese [webová adresa]) smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2021, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 10. 2021 a ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 2. 11. 2021, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč, které ve dnech 18. 10. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 26. 10. 2021 ve výši 5 000 Kč a dne 2. 11. 2021 ve výši 6 000 Kč převedl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč vrátit a zaplatit úroky z úvěru v sazbě 0 % ročně ve výši 0 Kč do 17. 11. 2021 v celkové částce 16 000 Kč, dále zaplatit poplatek za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč, a dále se podle § 2048 o. z. žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení (ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2021, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2021, ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 11. 2021, z ověřovací platby žalovaného došlé na účet úvěrujícího 15. 10. 2021, a z výpisů z bankovního účtu úvěrujícího ze dne 18. 10. 2021 26. 10. 2021 a 2. 11. 2021). [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021. Žalobce, v zastoupení úvěrujícího, o postoupení pohledávky vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne 18. 5. 2022, odeslaným dne 18. 5. 2022, a zároveň sám požádal žalovaného o úhradu dlužné částky do 21. 5. 2022 (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2022, z plné moci ze dne 12. 11. 2021, z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2022, a z poštovního podacího lístku ze dne 18. 5. 2022). Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] jako úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 15. 10. 2021, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 26. 10. 2021 a ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 2. 11. 2021, je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne 15. 10. 2021, ve znění smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2021 a ve znění smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2021, za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odborno