14 C 14/2024-95 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 30. 1. 2024, doplněnou podáním ze dne 14. 2. 2024, domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 13. 3. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal, včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 139,97 % ročně, řádně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2019, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na dodejku. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil závazky z úvěrové smlouvy, a proto v souladu s čl. 6. 3. smlouvy o úvěru došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, , splatné dne 14. 10. 2019, dostal se do prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátek úvěru, proto žalobkyně v souladu s čl. 6. 3. úvěrové smlouvy úvěr zesplatnila, a to k datu 18. 12. 2019. Podle čl. 6. 4. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do doby zesplatnění žalovaný uhradil šest splátek po , částka, . Podle čl. 6. 2. vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši , částka, za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze částku , částka, dne 26. 8. 2022. Žalovaný tak žalobkyni dluží na nové jistině úvěru částku , částka, , která odpovídá aktuální jistině úvěru. K datu zesplatnění úvěru dne 18. 12. 2019 žalobkyně požadovala uhrazení částky , částka, . Následně bylo zahájeno insolvenční řízení, do kterého žalobkyně dne 21. 1. 2020 přihlásila a požadovala částku v celkové výši , částka, , avšak část pohledávky ve výši , částka, byla insolvenčním správcem popřena. Žalobkyni byla přiznána částka ve výši , částka, , skládající se z holé dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného úroku ve výši , částka, . V rámci insolvenčního řízení byla na danou pohledávku uhrazena částka ve výši , částka, . Částka byla alokována na dlužnou holou jistinu úvěru (, částka, - , částka, = , částka, ). Následně se žalobkyně v žalobním návrhu rozhodla požadovat zbývající dlužnou jistinu ve výši , částka, . Žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, nařízenému na den 30. 5. 2024, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 3. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , za základě které žalobkyně poukázala na účet žalovaného, dne 14. 3. 2019, částku , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po , částka, , splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem duben 2019. Celkem měl žalovaný zaplatit částku ve výši , částka, , tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 139,97 %, RPSN 139,97 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Souhrn těchto smluvních pokut může činit maximálně , částka, za každý kalendářní rok. Žalobkyně měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku , částka, a to dne 12. 4. 2019 ve výši , částka, , dne 13. 5. 2019 ve výši , částka, , dne 13. 6. 2019 ve výši , částka, , dne 16. 7. 2019 ve výši , částka, , dne 13. 8. 2019 ve výši , částka, a dne 13. 9. 2019 ve výši , částka, . Ke dni 18. 12. 2019 došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka , částka, . Následně bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného sp. zn. , spisová značka, , a žalovanému bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Žalobkyně si přihlásila pohledávku ve výši , částka, do insolvenčního řízení. Část pohledávky ve výši , částka, byla insolvenčním správcem popřena a žalobkyni byla přiznána částka ve výši , částka, skládající se z dlužné jistiny ve výši , částka, a z dlužného úroku ve výši , částka, . V rámci insolvenčního řízení žalovaný dne 26. 8. 2022 uhradil částku , částka, , kdy tato částka byla započtena na jistinu úvěru. Usnesením č. j. KSOS , spisová značka, -B-33 ze dne 30. 11. 2023 bylo oddlužení žalovaného zrušeno. Žalobkyně z tohoto důvodu požaduje po žalovaném zaplacení částky , částka, (, částka, – , částka, ) odpovídající dlužné jistině úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne 10. 1. 2024 k zaplacení dlužné částky, žalovaný do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.4. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 13. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2