6 C 251/2023-26 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení celkové částky 53 507 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tvrzením, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán na pozici řidič silničních motorových vozidel od [datum] a pracovní poměr byl ukončen výpovědí z pracovního poměru ke dni [datum]. Žalovaný dne [datum] zaviněným porušením poškodil autobus [registrační značka], kdy škoda byla vyčíslena částkou 65 526,10 Kč, tuto škodu žalovaný uznal a zavázal se jí splácet v měsíčních splátkách. Na úhradu škody žalobce dosud obdržel ze strany Generali pojišťovny 32 856 Kč a ze strany žalovaného 3 651 Kč, zbývající částku, tj. 36 507 Kč dosud žalovaný neuhradil. Žalovaný v pracovní smlouvě se s žalobcem dohodl, že žalobce nahradí žalovanému náklady na dopravně psychologické vyšetření v celkové výši 2 000 Kč. Tuto povinnost žalobce splnil, rovněž však bylo sjednáno, že v případě skončení pracovního poměru z jiných důvodů než pro odchod do starobního nebo invalidního důchodu, je žalovaný povinen tyto náklady vrátit. Žalovaný částku 2 000 Kč dosud neuhradil. Rovněž v souvislosti s pracovním poměrem poskytl žalobce žalovanému ubytování s tím, že po dobu prvních šesti měsíců nebude žalobce požadovat úhradu příspěvku za ubytování, s podmínkou setrvání v pracovním poměru nejméně dva roky. Tuto povinnost žalovaný nedodržel, když pracovní poměr byl ukončen dříve, proto žalobce požaduje po žalovaném příspěvky za prvních šest měsíců trvání pracovního poměru ve výši 8 000 Kč, ani tuto částku žalovaný neuhradil. Rovněž žalobce za žalovaného uhradil náklady k získání profesního průkazu autoškola [jméno] [příjmení] v celkové výši 7 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit k datu ukončení pracovního poměru, což neučinil. Žalobcem souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k žalobě nevyjádřil a svůj nesouhlas přes výzvu soudu s projednáním bez nařízení jednání nesdělil. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr: -) Žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání od [datum], a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný bude pracovat jako řidič silničních motorových vozidel. V této smlouvě pod bodem VIII se účastníci dohodli, že za zaměstnance náklady na dopravně psychologické vyšetření bude proplaceno žalobcem a v případě skončení pracovního poměru z jiných důvodů než pro odchod zaměstnance do starobního či invalidního důchodu, je žalovaný povinen vynaloženou částku za dopravně psychologické vyšetření zaplatit. Rovněž v bodě 10 této pracovní smlouvy se dohodli, že zaměstnavatel uhradí za zaměstnance náklady za zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení s tím, že skončí-li pracovní poměr žalovaného dříve než dva roky po jeho vzniku, je zaměstnanec povinen částku rovnající se nákladům na zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a přezkoušení uhradit. Dále se v bodě 11 téže smlouvy účastníci dohodli, že v případě, že zaměstnanec nesetrval v pracovním poměru nejméně dva roky, je povinen hradit zaměstnavateli náklady na ubytování zaměstnance, které zaměstnavatel poskytl po dobu prvních šesti měsíců trvání pracovního poměru. Pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným byl ukončen výpovědí ze strany žalovaného ke dni [datum]. Dne [datum] byla sepsána listina ohledně náhrady škody způsobené za žalovaným žalobci na autobuse dne [datum], kdy skutečná škoda byla vyčíslena na 65 526,10 a 7 787,58 Kč. V této listině žalovaný uznal co do výše a důvodu částku 73 014 Kč s tím, že souhlasil s prováděním srážek ze mzdy ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalobce zaplatil dne [datum] v psychologické ambulanci Mgr. [jméno] [příjmení] částku 2 000 Kč za dopravně psychologické vyšetření žalovaného, za školení žalovaného, potom [právnická osoba] [příjmení] - soukromá autoškola v [obec] částku 7 000 Kč z [datum] za školení žalovaného. Žalovaný byl dne [datum] vyzván k úhradě dlužných částek, bezvýsledně. Podle ustanovení § 250 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. Zákoníku práce (dále jen „ZPr“) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle ustanovení § 257 odst. 1 ZPr zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 ZPr, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení měl soud prokázáno, že žalovaný pracoval u žalobce na pozici řidič silničních motorových vozidel od [datum] do [datum]. Dne [datum] svým zaviněním poškodil autobus [registrační značka], kdy celková škoda byla vyčíslená částkou 65 726,10 Kč, na tuto škodu uhradila pojišťovna 32 856 Kč a žalovaný, který tuto škodu uznal, co do důvodu a výše a zavázal se jí splácet měsíčními splátkami, uhradil pouze 3 651 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost uhradit škodu nesplnil, soud ho k tomuto zavázal v rozsudku. Žalobce dále požadoval po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč nákladů na psychologické vyšetření před vznikem pracovního poměru, které zaplatil ve výši 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel podmínky trvání pracovního poměru a v pracovní smlouvě se dohodl s tím, že tuto částku v případě jejich nedodržení vrátí a neučinil tak, soud ho proto rovněž i k této částce zavázal. Současně soud zavázal žalovaného uhradit žalobci i částku 8 000 Kč, příspěvku na bydlení, které za žalovaného žalobce hradil, a to rovněž z důvodu nedodržení ujednání v pracovní smlouvě, tj. setrvání v pracovním poměru u žalobce nejméně dva roky. Dále žalobce za žalovaného uhradil náklady k získání profesního průkazu v autoškole [jméno] [příjmení] v [obec] ve výši 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit k datu ukončení pracovního poměru, avšak dosud tak neučinil, žalobce tyto nároky řádně prokázal, soud proto i tyto částky zavázal žalovaného k zaplacení. Soud přiznal současně žalobci i požadované zákonné úroky z prodlení z dlužných částek, když jejich výše odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. a oprávněnost požadovat úroky z prodlení potom vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhrady nákladů řízení. Náklady řízení tvořily zaplacený soudní poplatek 2 676 Kč, dva úkony právní pomoci ve výši 3 260 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč účtované v souladu s vyhláškou č. 177/96 Sb., zvýšené o DPH.