6 C 373/2023-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 15 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 155,34 Kč od 21. 10. 2023 do 14. 11. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 15 121 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a náhrady nákladů řízení.2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byla žalované odeslána částka ve výši , částka, prostřednictvím služby ThePay na číslo účtu uvedené ve smlouvě: , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky 15 121 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 155,34 Kč za dobu od 21. 10. 2023 do 14. 11. 2023 a zákonné úroky z prodlení od 15. 11. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud má za prokázané a po vyhodnocení jednotlivých důkazů dospěl k následujícím rozhodným závěrům o skutkovém stavu věci: Mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena Úvěrová smlouva, na základě které byl žalované poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen ve 24 měsíčních splátkách. Úvěr byl žalované vyplacen na účet č. , č. účtu, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč. Ve smlouvě byla sjednána doplňková služba Expres výplata za 199 Kč, doplňková služba Bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně a doplňková služba SMS servis za 49 Kč měsíčně. Rovněž tak byla sjednána částka za účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním na 300 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč. (z Úvěrové smlouvy ze dne , datum, , z opisu výpisu proplacení smlouvy) Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni 8. 9. 2023 a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. (z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z výzvy ke splacení úvěru ze dne 8. 9. 2023). Žalovaná byla vyzvána ke splacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 6. 10. 2023. (z předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2023, podacího archu)5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná má jedno nezletilé dítě a je zaměstnaná s příjmem ve výši 15 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč. Výdaje uvedeny nebyly, žádné jiné splátky úvěrů rovněž ne.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně domáhá po žalované nároků, je neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet úvěr. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a ověřovala výši příjmů a skutečných výdajů žalované. Žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, nebyly však doloženy žádné doklady, které by tyto skutečnosti potvrzovaly (např. pracovní smlouva, výplatní lístky, nájemní smlouva, doklady o nákladech na energie, náklady na bydlení, obživu apod.). Z tohoto důvodu soud v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne , datum, jako neplatnou. (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018)13. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění 10 000 Kč žalovaná neuhradila ničeho a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl. Oprávnění žalobkyně požadovat úhradu úroků z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jejich výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku ve výši 10 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 833,68 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 121 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včet