10 C 98/2020-17 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, s odůvodněním, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, žalovaný, který není přihlášen v evidenci poplatníků televizního poplatku, je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se tedy za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobkyni po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej v souladu se shora citovaným ustanovením zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Žalovanému zároveň vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, pro rok 2019 a 2020 ve výši 135 Kč. Této své povinnosti žalovaný nedostál a za období 5 měsíců (9/ 2019 - 1/ 2020) dluží žalobkyni celkem částku 675 Kč (5 x 135 Kč). Žalovaný svou povinnost nesplnil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném rovněž kapitalizované úroky z prodlení v zákonné výši, které vyčíslila od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu [datum], celkem požaduje částku ve výši 60,29 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a z předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně vyzvala písemně dne [datum] žalovaného, aby lhůtě 30 dnů od doručení výzvy podal přihlášku k placení televizního poplatku, případně k zaslání čestného prohlášení, že nevlastní, nedrží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc neužívá televizní přijímač. Současně jej poučila, že v případě, že nesplní žalovaný svoji oznamovací povinnost dle zákona č. 348/2005 Sb., bude považován za poplatníka televizního poplatku a zařazen do evidence poplatníků s povinností platit televizní poplatky. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval, žalobkyně ho proto zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatek od září 2019. Tímto mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Svou povinnost platit televizní poplatek za období 9/ 2019 až 1/ 2020 (včetně) žalovaný nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 675 Kč (tj. 5 x 135 Kč), i když byl žalobkyní několikrát písemně upomínán k úhradě svého dluhu. 6. Dle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (1) Poplatníkem rozhlasového poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. (2) Poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. (3) Je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku. (4) Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. (5) Práva a povinnosti právnické osoby, stanovené tímto zákonem, se vztahují na organizační složku státu a územního samosprávného celku obdobně. 7. Dle ust. § 7 odst. 2 téhož zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Dle ust. § 10 téhož zákona nezaplatí-li poplatník včas poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Po právní stránce soud uzavírá, že s ohledem na shora citované právní normy je nárok žalobkyně důvodný. 10. Žalovaný se stal v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku. Jako fyzické osobě tak vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatek. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil za shora uvedené období, ačkoliv mu žalobkyně v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 348/2005 Sb. zaslala výzvu k úhradě dlužné částky, v níž byla stanovena přiměřená lhůta k úhradě. Zákon v tomto případě podrobnosti doručování této výzvy nijak nespecifikuje, znamená to tedy, že uvedená podmínka je splněna již tehdy, je-li takováto výzva písemně vyhotovena a odeslána na známou adresu poplatníka. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, vzniklo žalobkyni právo domáhat se svého nároku u soudu, a to včetně úroku z prodlení. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobní nárok, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a z provedeného dokazování se nepodává. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Ohledně příslušenství soud postupoval v souladu s ust. § 1970 obřanského zákoníku v platném znění ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením jednotlivých dlužných částek a zákonné úroky z prodlení od prvého dne prodlení do dne podání žaloby z nich činí, za shora uvedená období, celkem částku 60,29 Kč. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch, náklady řízení ve výši 400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. zmocněnci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení tak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. 13. V daném případě je totiž nutno poukázat na rozhodnutí Ústavního soudu ČR, a to nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3768/14, týkající se náhrady nákladů řízení při zastoupení České televize advokátem. Ústavní soud v něm uvedl, že„ za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Ústavní soud v citovaném nálezu také poukázal na nález I. ÚS 617/14 ze dne [datum], v němž konstatoval, že„ pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat upla