11 C 216/2021-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 910 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 9. 2016 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Předmětem řízení je zaplacení částky 7 910 Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 30. 9. 2016 žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný uhradit celkovou dlužnou částku nejpozději dne 10. 11. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni 10. 11. 2017 nebyla dlužná částka v plné výši uhrazena, proto se neuhrazená jistina ve výši 5 995,13 Kč od 11. 11. 2017 do zaplacení úročí úrokem ve výši 23,72 % ročně a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uhradil celkem částku 2 530 Kč, z toho na jistinu 4,87 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 100,68 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 584,45 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 (účinné téhož dne) pohledávku za žalovaným včetně všech práv a povinností na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1.2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ani přes tuto skutečnost však žalovaný svému závazku nedostál. Žalobkyně požaduje zaplacení dluhu i s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 557,75 Kč (úrok 8,05 % ročně z částky 5 995,13 Kč od 11. 11. 2017 do 15. 1. 2021), s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 590,04 Kč (úrok 23,72 % ročně z částky 5 995,13 Kč od 11. 11. 2017 do 15. 1. 2021), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 995,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 5 995,13 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 13. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 16. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. 20. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o půjčce (o úvěru) provedla, respektive její právní předchůdkyně provedla, řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to prostřednictvím Karty zákazníka, kde žalovaný svým podpisem stvrdil údaje o svém zaměstnání, příjmech, výdajích, bydlení a majetkových poměrech. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 21. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2021 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 22. Soud dospěl k závěru, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo dne 30. 9. 2016 k platnému uzavření smlouvy o půjčce (o úvěru), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku (úvěr) ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkově se tedy žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 440 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o půjčce, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce, že na základě této smlouvy byly žalovanému finanční prostředky poskytnuty a že žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o půjčce, byť částečně, plnil, resp. že tento jeho dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzeným žalobkyní, resp. toto ža