11 C 244/2021-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 375 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 19. 5. 2015 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Předmětem řízení je zaplacení částky 7 375 Kč s příslušenstvím. Soud dospěl k těmto závěrům o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (jejíž právním nástupcem se následně stala v důsledku fúze sloučením dne 30. 9. 2016 společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]), poskytl na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 19. 5. 2015 žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný uhradit celkovou dlužnou částku nejpozději dne 15. 3. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, ke dni 15. 3. 2016 nebyla dlužná částka v plné výši uhrazena, proto se neuhrazená jistina ve výši 5 000 Kč od 16. 3. 2016 do zaplacení úročí úrokem ve výši 20,98 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku 580 Kč, z toho na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 450,36 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 129,64 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 (účinnou téhož dne) pohledávku za žalovaným včetně všech práv a povinností na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ani přes tuto skutečnost však žalovaný svému závazku nedostál. Žalobkyně požaduje zaplacení dluhu i s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 513,85 Kč (úrok 8,05% ročně z částky 5 000 Kč od 23. 3. 2016 do data postoupení pohledávky 6. 12. 2019), s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 965,80 Kč (úrok 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 3. 2016 do data postoupení pohledávky 6. 12. 2019), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 5 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve lhůtě 3 dny od právní moci rozsudku. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 13. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 15. Podle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 16. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 17. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 19. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením smlouvy o půjčce (o úvěru) provedla, respektive její právní předchůdce provedl, řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to prostřednictvím Karty zákazníka, kde žalovaný svým podpisem stvrdil údaje o svém zaměstnání, příjmech, výdajích, bydlení a majetkových poměrech. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 20. Soud dále dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo dne 19. 5. 2015 k platnému uzavření smlouvy o půjčce (o úvěru), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dluh s poplatky a úrokem v 43 týdenních splátkách po 185 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkově se tedy žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 955 Kč. Že se jedná o smlouvu o úvěru (resp. spotřebitelském úvěru) a nikoliv o smlouvu o půjčce, jak je tato smlouva nazvaná, dovodil soud především z obsahu smlouvy, kdy žalovanému byly poskytnuty v hotovosti v den podepsání smlouvy finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit včetně dohodnutého úroku. Že jde o smlouvu o úvěru je dále zjevné také ze samotného označení smluvních stran („ Úvěrující“), z odkazu na zákon o spotřebitelském úvěru v samotné smlouvě, a také ze znění smluvních podmínek. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení