12 C 183/2021-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 26. 3. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 219 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 28. 5. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele [právnická osoba] Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla v hotovosti částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 840 Kč spolu do 30 dnů. Dne 13. 3. 2019 byl uzavřen na internetových stránkách [webová adresa] Dodatek ke smlouvě u úvěru a byla jím navýšena jistina na částku 25 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit s kapitalizovaným úrokem 4 798 Kč do 27. 3. 2019. Žalovaná ovšem neuhradila dlužnou částku řádně a včas, čímž jí podle tvrzení žalobkyně vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 19. 8. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Jelikož neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 24 048 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 021 Kč, kapitalizovaný úrok 150 Kč, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 218,31 Kč a dále z dlužné jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky ve výši 12 171 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 12 021 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalované, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému se nikdo z předvolaných nedostavil. 3. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Dne 28. 5. 2018 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) uzavřena na základě Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru smlouva o úvěru [číslo]. Společnost [anonymizováno] se dle smlouvy zavázala poskytnout hotově žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala [právnická osoba] splatit tuto částku do 30 dnů, vč. úroků ve výši 1 840 Kč. Dne 13. 3. 2019 byl uzavřen na internetových stránkách [webová adresa] Dodatek ke smlouvě u úvěru a byla jím navýšena jistina na částku 25 000 Kč, kterou měla žalovaná uhradit s kapitalizovaným úrokem 4 798 Kč do 27. 3. 2019. Dle výpisu z účtu [právnická osoba] byla žalované poskytnuta dne 11. 6. 2018 na účet [bankovní účet] částka 17 000 Kč označená jako„ dodatečná půjčka“. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalované je žalovaná povinna zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Žalovaná poskytla své osobní údaje ke zpracování. Žalovaná byla upomínána o zaplacení dne 7. 1. 2019, 27. 4. 2019 a 8. 5. 2019 o zaplacení. Dne 19. 8. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dle Potvrzení přijetí platby byla tato uhrazena jako úplatná. Dne 9. 9. 2020 [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky. Zásilka byla žalované odeslána doporučeně téhož dne na její adresu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2021. Zásilka byla žalované odeslána dne 11. 3. 2021 doporučeně na její adresu. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, zda a jak zkoumala kredibilitu žalované a požadovala pouze zaplacení poskytnuté částky jako bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druh