12 C 202/2021-38 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 17. 5. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 826 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 7. 6. 2019 smlouvu o úvěru prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný poslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena přijetím návrhu smlouvy žalovaným a poté mu byly na jím sdělený účet č. [bankovní účet] zaslány finanční prostředky ve výši 4 000 Kč v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami. Úvěrovanou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 707,64 Kč a úrokem ve výši 118,36 Kč se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit nejpozději do 7. 7. 2019. Žalovaný ovšem neuhradil dlužnou částku řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím upomínky vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dne 1. 12. 2020 došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně dne 9. 10. 2020 zaslal žalovanému předžalobní upomínku, kde žalovaného vyzval k uhrazení dluhu. Jelikož neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 4 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 1 707,64 Kč a smluvený úrok 118,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. 2. Dne 27. 5. 2021 vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne 8. 7. 2021 zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 7. 6. 2019 byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] (dále jen společnost) uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Společnost se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, což učinila zasláním na účet dne 7. 6. 2019. Žalovaný se zavázal společnosti splatit tuto částku nejpozději do 7. 7. 2019. Spolu s úvěrovanou částkou se žalovaný zavával společnosti uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 707,64 Kč a smluvní úrok ve výši 118,36 Kč podle čl. II.2.b. Smlouvy o úvěru. Žalovaný souhlasil s obchodními podmínkami společnosti pro poskytování úvěru, se kterými se seznámil. Žalovaný poskytl své osobní údaje ke zpracování. Dne 1. 12. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dne 9. 10. 2020 byl žalovaný prostřednictvím předžalobní upomínky právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky. Dne 9. 10. 2021 byla žalovanému doporučeně zásilka odeslána. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s poplatky splatit. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě a požaduje plnění sjednané stranami pro případ prodlení a upomínání. Žalobkyně taktéž prokázala, že došlo k řádnému postoupení pohledávky na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2020. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. 8. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 9. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.