12 C 231/2021-61 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 27. 5. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 291,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 9. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Tvrdila, že smlouva byla uzavřena online, prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 24 960 Kč, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 26 596 Kč spolu s příslušenstvím do 13. 12. 2018. Žalovaná ovšem neuhradila dlužnou částku řádně a včas, čímž jí dle žalobkyně vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Dne 19. 8. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 28. 8. 2020. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020. Jelikož neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho, žalobkyně požadovala zaplatit jistinu ve výši 7 596 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 595,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalobkyně následně disponovala žalobou částečným zpětvzetím žaloby co do částky 4 695,58 Kč. Tato částka byla tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a smluvní pokutou ve výši 4 595,58 Kč. S ohledem na dispozitivní úkon žalobkyně soud žalobu v této části výrokem I. řízení částečně zastavil dle § 96 o. s. ř. bez zjišťování stanoviska žalované, neboť částečné zpětvzetí žaloby bylo učiněno žalobkyní před zahájením jednání ve věci. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Dne 9. 8. 2018 byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Společnost [anonymizováno] se dle smlouvy zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 24 960 Kč. Žalovaná se zavázala [právnická osoba] splatit tuto částku do 13. 12. 2018, vč. úroků přirostlých k úvěru a dalších plateb souvisejících s úvěrem. Smlouva byla uzavřena na dobu 30 dnů. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalované je žalovaná povinna zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení a také je povinna zaplatit paušální poplatek za úhradu nákladů upomínání. Požadovaná částka byla žalované ze strany [anonymizováno] poskytnuta na bankovní účet č. [bankovní účet], a to v několika platbách. Žalovaná taktéž stvrdila, že souhlasí s obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěru splatných jednorázově - SPL 2016 [číslo], se kterými se seznámila. Žalovaná poskytla své osobní údaje ke zpracování. Dne 19. 8. 2020 byla uzavřena úplatně smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Dne 9. 9. 2020 [anonymizováno] oznámila žalované postoupení pohledávky. Zásilka byla žalované odeslána doporučeně na její adresu. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 3. 5. 2021. Zásilka byla žalované odeslána doporučeně na její adresu. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, zda a jak zkoumala kredibilitu žalované a požadovala pouze zaplacení poskytnuté částky jako bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona [číslo] 2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 9. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované, takže smlouvu je třeba hodnotit jako neplatnou