12 C 255/2021-58 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 475 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 20. 4. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] a dne 3. 10. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 11 040 Kč, jenž představuje souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 55 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 5. 2010. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 19. 5. 2009. Dne 26. 2. 2016 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 23 766,60 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 320,28 Kč a poplatku ve výši 9 446,32 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 456,16 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 23 766,60 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby a platné pro první den příslušného pololetí. Dále na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 176 Kč, jež představuje souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách po 192 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 10. 2009. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 27. 9. 2011. Dne 26. 2. 2016 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 1 708,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 1 053,66 Kč a poplatku ve výši 654,74 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 597,48 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 1 708,40 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení v zákonné výši 7,75% ročně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Z obchodního rejstříku žalobkyně, že je zapsána od 16. 5. 2005. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, že dne 20. 4. 2009 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] dne 3. 10. 2008 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě těchto se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku podle sjednaných podmínek s úroky a poplatky splatit v 55 týdenních splátkách po 480 Kč (půjčka [číslo]) a dále v 53 týdenních splátkách po 192 Kč (půjčka [číslo]). Žalobkyně si sjednala s žalovaným u půjčky [číslo] dále úhradu částky ve výši 11 040 Kč, jenž představuje souhrnný poplatek a u půjčky [číslo] částku ve výši 4 176 Kč, jenž představuje souhrnný poplatek. Žalovaný uhradil na zapůjčenou částku 15 000 Kč celkem 2 273,40 Kč a na zapůjčenou částku 6 000 Kč celkem 8 467,60 Kč. Dne 26. 2. 2016 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Dle přílohy byly součástí i pohledávky za žalovaným. Oznámení o postoupení bylo žalovanému adresováno dne 11. 3. 2016 žalobkyní včetně informace o zpracování osobních údajů. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 10. 2020, že žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu do 22. 10. 2020. Podle poštovního podacího lístku byla odeslána doporučená zásilka žalovanému dne 7. 10. 2020. 4. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti. 5. Na daný případ tedy aplikoval soud § 497 a následující obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 ObchZ lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 6. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 7. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření smluv o úvěru podle ust. § 497 ObchZ, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému peněžní prostředky, aby je následně ve sjednaném čase vrátil, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně nemusela prokazovat, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu (úvěruschopnost) žalovaného zjišťováním jeho osobních a finančních poměrů, jelikož tato povinnost jí nebyla v době poskytování úvěru stanovena. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazků žalovaného z úvěrů, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku peněžní prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty peněžní prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, a poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky zcela splatil, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinil. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 472 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. V daném případě náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 020 Kč, dále pak odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb.