12 C 295/2021-52 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 1. 9. 2021 soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 796,52 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 22. 10. 2002 smlouvu o sporožirovém účtu a následně dne 20. 8. 2007 smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 15,90 % ročně, přičemž úrok byl počítán denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Dále se zavázala platit právní předchůdkyni žalobkyně poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu a zavázala se nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Žalovaná porušila smluvní ujednání tak, že překročila sjednanou výši kontokorentu, nevyrovnala nepovolené čerpání na účtu a na jejím účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 796,52 Kč. V souladu se smluvními podmínkami převedla právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalované z jejího účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a úvěr ke dni 19. 11. 2019 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila jistina částku ve výši 5 796,52 kč a sestávala z nepovoleného přečerpání ve výši 5 649,66 Kč, řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 146,86 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení zákonných úroku z prodlení od 20. 11. 2019 (den následující po zesplatnění) do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve svém podání ze dne 10. 11. 2021. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval podle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], byla uzavřena dne 22. 10. 2002 smlouva o sporožirovém účtu a dne 20. 8. 2007 smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč, který se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednanými úroky a poplatky uvedenými ve smlouvě. Žalovaná se dále zavázala nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Žalovaná porušila smluvní ujednání tím, že překročila sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnala nepovolené přečerpání na účtu, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 796,52 Kč. K zesplatnění úvěru došlo dne 19. 11. 2019. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 18. 9. 2020 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Toto bylo oznámeno žalované, přičemž oznámení o postoupení bylo žalované zasláno doporučeně. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2021. Dle informace ze sledování zásilek byla zásilka žalované odeslána dne 10. 6. 2021. 4. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti. 5. Na daný případ aplikoval tedy soud § 497 a následující obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Podle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 499 ObchZ lze za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele. 6. Podle ust. § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ust. § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 7. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 497 ObchZ, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalované peněžní prostředky, aby je následně ve sjednaném čase vrátila, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně nemusela prokazovat, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu (úvěruschopnost) žalované zjišťováním jejích osobních a finančních poměrů, jelikož tato povinnost jí nebyla v době poskytování úvěru stanovena. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěrů, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku peněžní prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty peněžní prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu, a poskytla žalované prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté prostředky zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinila. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 11. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.