12 C 352/2020-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně„ [právnická osoba]“ poskytla žalovanému na účet úvěr dne [datum] ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen do [datum]. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Dne [datum] byl předžalobně vyzýván k úhradě dluhu a bylo mu oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, která žalobou požaduje zaplacení jistiny dluhu se zákonným úrokem z prodlení až do zaplacení. 2. Dne [datum] vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne [datum]. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z předložených důkazů soud zjistil, že smlouva nebyla uzavřena mezi žalovaným a„ [právnická osoba]“, jak tvrdila žalobkyně, ale mezi žalovaným a [příjmení] [příjmení] p.l.c. dne [datum]. Jednalo se o smlouvu o úvěru s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru. [anonymizována tři slova] poskytla standartní informace o spotřebitelském úvěru. Byla sjednána výše 4 000 Kč, což se zavázal žalovaný uhradit ve lhůtě splatnosti [datum]. Z Potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] soud zjistil, že byla provedena platba ve výši 4 000 Kč na účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl věřiteli dne [datum] v osobních údajích a to včetně rodného čísla, emailové adresy, telefonního čísla a adresy pobytu. Dle výpisu z účtu [číslo] byla splatnost až [datum]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], že [anonymizována tři slova] sdělila žalovanému, že pohledávka za žalovaným postoupenou od [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovaného dne [datum] k úhradě dluhu ve výši 5 320 Kč, který byl jako pohledávka postoupen [anonymizována tři slova] na žalobkyni. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne [datum] doporučenou zásilku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, soud nezjistil pro věc podstatná skutková zjištění, neboť nebyla předložena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní, ale smlouva o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Pokud se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení předchůdkyně žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 4 000 Kč na účet žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti dne [datum] nesplnil. Předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a žena jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny 4 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy jen u OS Olomouc věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] ad., když žaloba navíc nebyla řádně zpracována tak, aby odpovídala předloženým listinám), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.