12 C 366/2020-33 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] žalobkyně uzavřela se žalovaným [příjmení] [číslo] k rámcové smlouvě, na základě něhož žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Ten mu bylo umožněno čerpat na jeho účtu. Žalovaný však porušil podmínky pro poskytnutí kontokorentu, proto dne [datum] došlo k zesplatnění, což bylo žalovanému oznámeno v předžalobní výzvě k plnění dlužné částky. Žalovaný přesto zůstatek dluhu neuhradil. Žalobkyně proto v žalobě požadovala částku ve výši 5 000 Kč na neuhrazenou jistinu, dále požadovala příslušenství pohledávky, jež představuje úrok z úvěru 18,9 % ročně, dále 10 % ročně a zákonný úrok z prodlení 10 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 331,39 Kč. 2. Dne [datum] vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů totiž učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena ve smyslu Podmínek pro požívání kontokorentu a Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru Rámcová smlouva [číslo] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] současně žalobkyně uzavřela se žalovaným [příjmení] [číslo] k rámcové smlouvě, na základě něhož požádal žalovaný žalobkyni o kontokorent ve výši 5 000 Kč. Ve Formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru byl poskytnut úvěr na dobu neurčitou s úrokem 18,9% ročně. Žalovaný kontokorent vyčerpal, ale nehradil. Dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru, což bylo žalovanému oznámeno v předžalobní výzvě k plnění dlužné částky ze dne [datum]. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána žalovanému [datum]. Žalovaný byl k úhradě vyzýván i zprávami, přesto zůstatek dluhu neuhradil. Žalobkyně eviduje ke dni zesplatnění dle Přehledu čerpání a splácení kontokorentu dluh ve výši 5 000 Kč na neuhrazenou jistinu a dále 331,39 Kč kapitalizovaný obchodní úrok od [datum] a [datum]. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Soud po právní stránce vyhodnotil, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému kontokorent na běžném účtu tj. úvěr jako finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně zákonného úroku z prodlení 10 % a obchodního úroku 18,9% ročně. 6. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 400 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč. 7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní.