12 C 393/2020-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 612,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních službách na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše 10 000 Kč, v případě překročení je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Žalovaný však porušil podmínky pro poskytnutí úvěru a došlo k zápornému zůstatku, proto byl dne [datum] písemně informován o ukončení smlouvy z důvodu přečerpání prostředků. Dopisem ze dne [datum] byl dále informován o skutečnosti, že byl běžný účet ke dni [datum] zrušen v důsledku zániku smlouvy dne [datum]. Dlužná částka evidována na běžném účtu byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet] ve výši 10 612,31 Kč. Žalobkyně za žalovanou ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající se z jistiny ve výši 10 612,31 Kč a zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po dni zrušení účtu do zaplacení. 2. Dne [datum] vydal Okresní soud v Olomouci na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Z tohoto důvodu byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas dne [datum]. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů totiž učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních službách, na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání, tedy povolený debet ve výši 10 000 Kč, zároveň bylo ujednáno, že při překročení limitu je celý záporný zůstatek nepovoleným debetem počínaje dnem tohoto překročení. Součástí smlouvy byly též podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby a nepodnikatele. I přes opakované informování a upozorňování žalovaného, došlo k zápornému zůstatku, který bylo nutno uhradit. K úhradě však nedošlo a žalobkyně tak ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byl žalovaný písemně informován dne [datum]. Dne [datum] byl dále žalovaný informován o skutečnosti, že byl jeho účet zrušen v důsledku zániku smlouvy, a že pohledávka nacházející se na běžném účtu byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 10 612,31 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Soud po právní stránce vyhodnotil, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému kontokorent na běžném účtu tj. úvěr jako finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. 6. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 0 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění), 3x režijní paušál po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11 naposledy jen u OS Olomouc věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] ad.), včetně 21 % DPH z těchto částek. [obec] plnění nákladů řízení je v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. 7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako obecné třídenní.