15 C 231/2021-27 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci domáhala po žalované zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla převezena do záchytné stanice [anonymizováno] nemocnice [obec], kde jí byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací po dobu 24 hodin, a to dne 22. 10. 2020. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici [anonymizováno] nemocnice [obec] vyúčtovala žalobkyně žalované vyúčtováním ze dne 23. 10. 2020 částku 2 500 Kč, přičemž žalovaná téhož dne dluh uznala co do důvodu a výše s povinností uhradit jej do 8 dnů. Žalovaná dlužnou částku do dnešního dne neuhradila a nijak nereagovala ani na zaslanou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Rovněž žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla dne 22. 10. 2020 přijata záchytnou stanicí [anonymizováno] nemocnice [obec] a byla zde umístěna od 22. 10. 2020 do 23. 10. 2020, kdy byla propuštěna. Dne 23. 10. 2020 byla žalované vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaná uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznala dne 23. 10. 2020 a zavázala se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Žalobkyně žalované následně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce písemnou výzvu k úhradě předmětného dluhu. 5. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 379/2005 Sb.“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná byla hospitalizována v záchytné stanici žalobkyně. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované úhradu za pobyt ve výši 2 500 Kč, když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. je ošetřovaná osoba - žalovaná povinna hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaná následně ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše uznala, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a bylo pouze na žalované, aby soudu v probíhajícím řízení tvrdila a prokázala, že dluh nevznikl, byl již splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaná pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporovala, soud shledal žalobní nárok žalobkyně důvodným, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobcem soud po přezkoumání shledal zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč) za 3 úkony právní služby (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady soudního řízení dále představuje 21% DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaná je pak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní (výrok II. tohoto rozsudku).