15 C 95/2020-123 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 020,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému dne [datum] poukázána částka 6 000 Kč a dne [datum] částka 9 500 Kč. Z celkové zápůjčky 15 500 Kč žalovaný dosud neuhradil 9 020,63 Kč. Společnost [anonymizováno], jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [anonymizováno] za jejími dlužníky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů [anonymizováno] republiky a se sídlem v [anonymizováno] republice, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i [anonymizováno] republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, níže podepsaný soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. pak bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně v řízení neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Společnost [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol], zaslala dne [datum] částku 6 000 Kč a dne [datum] pod variabilním symbolem [číslo] částku 9 500 Kč. Tento účet byl ve vlastnictví žalovaného. Původní věřitel, [právnická osoba], jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek [právnická osoba] za jejími dlužníky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou ke dni [datum]. 6. Podle ust. § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. Žalobkyně v řízení neprokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce. V řízení však bylo prokázáno, že na účet ve vlastnictví žalovaného původní věřitel zaslal celkem 15 500 Kč. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal případný právní důvod, pro který bylo na jeho účet ze strany původního věřitele plněno, a aby tvrdil a prokázal, jaké konkrétní částky již původnímu věřiteli zaplatil či že jeho dluh již zanikl jinak. Žalovaný však byl v řízení zcela procesně pasivní, ve věci se nevyjádřil a žádné důkazní návrhy ve věci neučinil. Soud tak má za to, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 15 500 Kč a žalovaný je na základě výše uvedeného postoupení pohledávky tuto částku podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení povinen vrátit žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném pak již požaduje pouze úhradu částky 9 020,63 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k uhrazení žalované částky v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává správnou. 7. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a. t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky ve výši 189 Kč, když advokátka žalobkyně je plátcem DPH. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku.