16 C 252/2021-87 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 303,71 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že 3. 4. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na základě které poskytl žalovanému úvěrový limit do výše 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 1 470 Kč, a to počínaje dnem 20. 5. 2018. Anuitní splátka byla složena ze splátky jistiny, úroků a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodli, že úvěr bude úročen sazbou 11,1 % p. a. Žalovaný se dál zavázal platit úrok a poplatky. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně jej dopisem ze dne 7. 8. 2019 prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 58 303,71 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 27. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. Účastníci souhlasili s tím, aby byla věc projednána bez jejich účasti a bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, z obchodních podmínek, ze sazebníku poplatků a z úrokového lístku soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2018 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 1 470 Kč a dále se zavázal platit úrok ve výši 11,1 % ročně. 4. Z výpisu z úvěrového účtu a z výpisu běžného účtu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně nesplácel, když ke dni 7. 8. 2019 činila celková dlužná částka 73 303,71 Kč. Z rozhodnutí o zesplatnění a z poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 9. 8. 2019, že pohledávku z úvěrové smlouvy zesplatňuje a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 73 303,71 Kč. Z předžalobní upomínky a z poštovního podacího archu soud zjistil, že dopisem ze dne 27. 2. 2020 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 58 319,68 Kč před podáním žaloby. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 4. 2018 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 1 470 Kč a dále se zavázal platit úrok ve výši 11,1 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně nesplácel, když ke dni 7. 8. 2019 činila dlužná částka 73 303,71 Kč. Dlužná částka činila ke dni 27. 2. 2020 58 319,68 Kč. Žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 9. 8. 2019, že pohledávku z úvěrové smlouvy zesplatňuje a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 73 303,71 Kč do 23. 8. 2019. Dopisem ze dne 27. 2. 2020 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 58 319,68 Kč před podáním žaloby. 6. Podle ust. § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ust. § 1968 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok a poplatky. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupil ke kapitalizaci (zesplatnění) úvěru a žalovaný byl povinen uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky a poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovaným výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobce na úhradu úvěrové jistiny a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 981,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 333 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 303,71 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 280 Kč ve výši 2 368,80 Kč.