17 C 185/2021-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 13 950 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované na základě informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 10 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná od uzavření smlouvy o půjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila celkem částku 3 450 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 3 950 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 313,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 466,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z výpisů z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalované byla v hotovosti poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, a že úroková sazba byla sjednána ve výši 23,72 %; -) z karty zákazníka ze dne 12. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná v kartě uvedla číslo svého občanského průkazu, adresu trvalého pobytu, že nemá žádné půjčky a že bydlí v nájmu. Dále uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 500 Kč měsíčně, státní podporu ve výši 6 996 Kč měsíčně a přídavek 500 Kč měsíčně, a že výdaje žalované činí celkem 9 700 Kč, z toho 4 500 Kč za nájem, 5 000 Kč za domácnost a 200 Kč za výdaje na telefon. Údaje byly podle karty ověřeny občanským průkazem žalované, výpisy z účtu, výměrem státní podpory a nájemní smlouvou. [ulice] zástupce žalobkyně v kartě zaškrtl rovněž schválení výsledku tzv. skóringu; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020 a byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu; -) z předžalobní upomínky ze dne 3. 9. 2020, a podacího lístku, bylo zjištěno, že žalované byla před podáním žaloby zaslána dne 4. 9. 2020 upomínka k úhradě dlužné částky; -) z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. 4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách spolu se sjednanými poplatky a úrokem. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaná vyplnila tzv. kartu zákazníka, ve které uvedla své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, a dále, že je v invalidním důchodu a jaké má měsíční příjmy a výdaje. Údaje byly podle karty zákazníka ověřeny občanským průkazem žalované, výpisy z účtu, výměrem státní podpory a nájemní smlouvou. [ulice] zástupce žalobkyně v kartě zákazníka rovněž zaškrtl schválení výsledku tzv. skóringu. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 11. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o zápůjčce vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel (zápůjčitel) povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele (výpůjčitele), tj. její schopnost zápůjčku splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na [webová adresa]). Soud měl v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně řádně prověřil úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o zápůjčce. Žalobkyně soudu v řízení předložila tzv. kartu zákazníka, ve které byly uvedeny údaje o majetkových a osobních poměrech žalované. Přestože podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu je takové prohlášení dlužníka nedostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), žalobkyně soudu dále tvrdila s odkazem na předložené karty zákazníka, že údaje uvedené žalovanou byly ověřeny potřebnými doklady (ná