17 C 43/2021-109 — Okresní soud v Olomouci

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.753 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.753 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8.008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.761 Kč od 28. 11. 2020 do 20. 5. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.008 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, částky 1.977,58 Kč a úroku ve výši 62,52 % ročně z částky 9.626,96 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 39.384 Kč, pak žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku uzavřel, že žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy, a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť ujednaná výše úroku 83,95 % ročně (stejně jako požadovaná sazba 62,52 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání, neboť tato sazba podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Tato neplatnost pak způsobuje dle ustanovení § 576 o. z. neplatnost celé smlouvy, když nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Okresní soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky ve výši 3.753 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data uvedeného v předžalobní výzvě odeslané dne 5. 5. 2021. Ve zbytku pak okresní soud žalobu žalobkyně zamítl. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. co do částky 6.998,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.998,06 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, částky 1.977,58 Kč a úroku ve výši 20 % ročně z částky 9.626,96 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 39.384 Kč; a proti výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny tak, že bude žalobě v této části vyhověno. V odvolání žalobkyně uvedla, že úrok byl sjednán v zákonných limitech, když žalobkyně je nebankovním poskytovatelem úvěrů a v této sféře je naprosto běžné a spravedlivé, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, neboť je třeba zhodnotit vyšší rizikovost, dle žalobkyně činí sazba úroku 62,52 % pouze 2,6 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů, přičemž dle současné judikatury jsou za nepřiměřené považovány úroky, které převyšují obvyklou míru až čtyřnásobně. Dále žalobkyně poukázala na to, že na ujednání o úrocích nelze aplikovat ustanovení § 1813 o. z., když s konkrétní výší úroku byl žalovaný seznámen v předsmluvním formuláři, ve smlouvě i v oznámení o schválení úvěru, a to jasně a srozumitelně. Ustanovení § 1813 o. z. tedy na dohodu o úrocích použít nelze a mohlo by být aplikováno maximálně ustanovení § 577 o. z. o nezákonném množstevním určení a možnosti soudu je změnit. Dále žalobkyně uzavřela, že úrok nemůže být sjednán v rozporu s dobrými mravy, když o. z. zná neúměrné zkrácení dle ustanovení § 1793 o. z., kterého se však musí žalovaný dovolat, což se nestalo. Navíc, i pokud by odvolací soud přisvědčil názoru o neplatnosti ujednání o úrocích, musí být žalobkyni přiznány dle ustanovení § 2395 a § 1802 o. z. alespoň obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy. Úroková sazba by tak měla být přiznána v celém rozsahu, žalobkyně však požaduje jen úrokovou sazbu 20 % ročně. Pokud jde o smluvní pokuty a náklady související s prodlením dlužníka, tak tyto žalobkyně požaduje v zákonem o spotřebitelském úvěru přípustné výši a kumulace smluvní pokuty a úroku z prodlení není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dále žalobkyně nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neplatnosti celé smlouvy, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je ujednání o výši úroku oddělitelné od zbytku smlouvy o úvěru. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, uvedla, že tato se odvíjí od soudem přiznané jistiny, nikoliv od přiznaných úroků, které jsou příslušenstvím. Dále pak žalobkyně poukázala i na to, že dle § 3002 o. z. má žalobkyně nárok na obvyklý úrok za užívání finančních prostředků i v případě vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení. 4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil. 5. Krajský soud při konstatování včasnosti a přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy v napadené části výroku II. a ve výroku III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11.761 Kč (tj. 9.626,69 Kč jistina, 1.485,15 Kč úrok přirostlý do zesplatnění, 249 Kč smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy za prodlení se splátkami, 400 Kč náhrada nákladů v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 smlouvy) spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1.977,58 Kč (tj. smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 9.626,96 Kč od 28. 11. 2020 do 24. 5. 2021) a úroku ve výši 62,52 % ročně z částky 9.626,96 Kč od 28. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 39.384 Kč, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřeli účastníci, když dne 14. 5. 2019 ji podepsal žalovaný, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který však žalovaný řádně nesplácel. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Okresní soud po provedeném dokazování listinami dne 9. 7. 2021 vyhlásil napadený rozsudek. 7. Předně krajský soud považuje za správná zjištění okresního soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s doplněním, že z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru [číslo] krajský soud dále zjistil, že žalovaný uvedl jako adresu trvalého bydliště a jako adresu pro doručování [adresa žalovaného]. části B smlouvy činí částka úroku splatná za 1 kalendářní den 17,37 Kč, RPSN činí 83,95 %. Dále je v listině uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, a to až do zesplatnění, když kalendářní rok má 12 stejných období ([číslo]) s tím, že délka roku je 365 dnů (nepočítá se s přestupným rokem). Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, když po zesplatnění bude uplatňován úrok v nominální úrokové sazbě odpovídající sjednané roční efektivní sazbě. Žalobkyně je oprávněna na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 39.384 Kč (tj. 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A smlouvy). Listina je datována dnem 14. 5. 2019 a je opatřena podpisy žalovaného a podpisem zprostředkovatele, který potvrdil převzetí návrhu, a podpisem za žalobkyni u akceptační doložky ze dne 14. 5. 2019. 8. Z dodejky krajský soud zjistil, že oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 16. 5. 2019. 9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] krajský soud zjistil, že tomuto na účet přišla od zaměstnavatele [právnická osoba] dne 10. 5. 2019 platba 13.354 Kč, dne 9. 4. 2019 15.576 Kč, dne 11. 3. 2019 41.017 Kč, dne 10. 1. 2019 15.218 Kč a dne 11. 12. 2018 17.604 Kč. 10. Z výplatních pásek žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba], že žalovaný obdržel od tohoto zaměstnavatele čistou mzdu za duben 2019 ve výši 13.391 Kč a za březen 2019 ve výši 15.898 Kč. 11. Z hodnocení klienta ze dne 14. 5. 2019 krajský soud dále zjistil, že je zde u žalovaného, který byl svobodný a prohlásil, že nežije s partnerkou, uveden pravidelný čistý příjem 17.000 Kč ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] na dobu určitou a jako výdaje je uvedena částka 3.410 Kč na klienta (životní minimum), 1.400 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), když jako forma bydlení je uvedeno - družstevní, dále pak výdaje na dítě v domácnosti 2.000 Kč měsíčně, ostatní výdaje 200 Kč (doprava, kurzy, záliby) a splátky [právnická osoba] 2.671 Kč tudíž celkem výdaje činí 9.681 Kč a volné zdroje jsou po započítání rezervy 1.000 Kč vyčísleny na 6.319 Kč. Vyplněný formulář je podepsán žalovaným