18 C 58/2021-117 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 2. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že na žalobkyni byla dne 26. 5. 2020 postoupena pohledávka za žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2018 Smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ve znění obchodních podmínek, na jejímž základě poskytla žalované bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč se sjednaným úrokem 25,85 %. Dluh měl být uhrazen ve 13 splátkách do 28. 2. 2019. Žalovaná však neuhradila jistinu úvěru, který žalobkyně požaduje spolu s obchodním úrokem, zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokutou 4 000 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě řádně nevyjádřila. Z emailové adresy označené jménem žalované byla soudu zaslána dvě vyjádření, kdy v prvním žádá o možnost splátkového kalendáře, ve druhém pak uvádí, že s žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřela. Tato vyjádření nejsou opatřena podpisem žalované a nebyla ani doložena písemným vyjádřením ve věci. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění: - z notářského zápisu, že [právnická osoba] jako podávající a [právnická osoba] jako kupující sepsaly dne 27. 9. 2018 formou notářského zápisu doklad o koupi části závodu; - ze smlouvy o postoupení pohledávek z 11. 12. 2019, že [právnická osoba] s [právnická osoba] uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou; - ze smlouvy o postoupení pohledávek z 26. 5. 2020, že [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou; - ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne [datum] a z předpisu splátek, že žalovaná a [právnická osoba] uzavřely smlouvu o úvěru na částku 8 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] částku 13 520 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč; - z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že tento podepsala žalovaná dne 30. 1. 2018 a byla seznámena se všemi podmínkami úvěru; - ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 10. 2017 a z příjmového pokladního dokladu ze dne 16. 1. 2018, že žalovaná hradí nájem bytu 7 500 Kč měsíčně; - z poštovních poukázek, že žalovaná v prosinci 2017 a lednu 2018 obdržela od Úřadu práce ČR částku 4 910 Kč; - z výplatních lístků, že v listopadu 2017 činil příjem žalované 6 720 Kč, v prosinci 2017 činil příjem žalované 7 280 Kč; - z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 1. 2018, že žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, žije v nájmu, žije s druhem, pobírá rodičovský příspěvek 4 910 Kč, příjmy z brigády činí 7 093 Kč, za nájem platí 7 500 Kč měsíčně, výdaje na stravu činí 3 000 Kč měsíčně; - z finanční analýzy ze dne 30. 1. 2018, měsíční volné zdroje žalované činí částku 5 603 Kč, minimální měsíční výdaje žalované činí částku 5 050 Kč, kdy žadateli lze poskytnout úvěr s maximální měsíční splátkou 5 603 Kč; - z credit scoringu ze dne 30. 1. 2018, že žalovaná dosáhla 27 bodů, tj. možnost úvěru až do výše 70 000 Kč s maximální měsíční splátkou 5 603 Kč; - z předžalobní upomínky ze dne 24. 7 2020 a podacího lístku, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky celkem 22 224,69 Kč; - z oznámení o postoupení pohledávek a podacího lístku ze dne 24. 7. 2020, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci relevantní skutková zjištění. 4. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] jako podávající a [právnická osoba] jako kupující sepsaly dne 27. 9. 2018 formou notářského zápisu doklad o koupi části závodu. Dne 11. 12. 2019 uzavřely [právnická osoba] a [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou, a dne 26. 5. 2020 uzavřely [právnická osoba] a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, včetně pohledávky za žalovanou. Dne 30. 1. 2018 uzavřely [právnická osoba] a žalovaná smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [rok] ze dne 30. 1. 2018 na částku 8 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] částku 13 520 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 040 Kč [právnická osoba] před podpisem smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalované. Dne 24. 7. 2020 byla žalované zaslána zásilka obsahující oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 7. Soud po právní stránce uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně poskytnul žalované finanční prostředky do určité výše a žalovaná se měla tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdce poskytl žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. 8. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud vzhledem k žádosti žalované v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. ve splátkách po 400 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že při takto stanovené výši měsíční splátky dojde k úhradě předmětného dluhu včetně příslušenství ve lhůtě přiměřené lhůtě k plnění dle ust. § 160 odst. 1, věta za středníkem o.s.ř., neshledal soud důvody ke stanovení nižších splátek. Žalovanou nebyly tvrzeny a v řízení nebyly dle názoru soudu zjištěny žád