20 C 260/2021-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 475,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, dne 11. 3. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 26 475,73 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli úvěr do 11. 2. 2021. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni. Předmětem žalobního nároku je nesplacená jistina ve výši 26 475,73 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Ze seznamu pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 4. 2021, že dopisem ze dne 14. 4. 2021 oznámil věřitel žalovanému, že pohledávka vůči žalovanému z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 26 338,33 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. 5. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 vyzván k zaplacení částky 26 338,83 Kč. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z listiny označené jako platební informace, z listiny označené jako [jméno] [anonymizováno], z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí v dané věci neučinil a to z následujících důvodů: smlouvou o revolvingovém úvěru nemá soud uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným za prokázáno, když předložená smlouva není opatřena podpisem žádné ze smluvních stran a není tak zřejmé, jakým způsobem byla smlouva tohoto znění smluvními stranami akceptována. Z listiny označené jako platební informace nelze žádné skutkové zjištění učinit, když se jedná o pouhou interní dokumentaci věřitele, která však poskytnutí úvěru nijak neprokazuje. 7. Soud neprovedl důkaz dotazem na banku žalovaného, zda byl v době poskytnutí úvěru majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet], protože z žádné z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že na tento účet přišla částka 26 475,73 Kč, proto dotaz na banku by byl nadbytečný a zjištění, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru majitelem a disponentem předmětného účtu by na rozhodnutí soudu ničeho nezměnilo. 8. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu: 9. Dopisem ze dne 14. 4. 2021 oznámil věřitel žalovanému, že pohledávka vůči žalovanému z neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 26 338,33 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 4. 2021 vyzván k zaplacení částky 26 338,83 Kč. 10. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle ustanovení § 2397 o.z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 18. Podle ustanovení § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 20. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení o nároku vyplývajícím ze smlouvy o úvěru má věřitel břemeno tvrzení a tomu odpovídající břemeno důkazní, že s dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že úvěr v tvrzené výši byl dlužníkovi poskytnut. Žalobkyně v daném řízení neprokázala ani uzavření úvěrové smlouvy se žalovaným, když k důkazu předložila pouze nikým nepodepsanou listinu označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru, ani poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 26 475,73 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že na účet č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 26 475,73 Kč, bylo nadbytečné činit dotaz na banku, zda tento účet patří žalovanému. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul. 21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl procesně plně úspěšným účastníkem a měl by tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.