23 C 229/2021-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 840 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od [datum] do zaplacení jakožto dlužného příspěvku za nesplnění povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná jakožto provozovatel přípojného vozidlo nad [anonymizováno] t [značka automobilu], [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] neměla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla v období od [datum] do [datum], v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku za provoz předmětného vozidla. Výše denní sazby u uvedeného vozidla činí 70 Kč, tj. za uvedené období 122 dnů činí příspěvek 8 540 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle ust. § 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. a § 2a) vyhl. č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč. Žalobkyně žalované zaslala výzvu k úhradě dne [datum], svoji povinnost však žalovaná dobrovolně nesplnila. Předžalobní výzva byla žalované zaslána. Žalovaná dosud ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, jelikož proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně vyzývala žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě příspěvku do garančního fondu s tím, že k vozidlu [příjmení], a to přípojnému vozidlu nad [anonymizováno] t, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], nebylo v období ode dne [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Žalobkyně tak žalovanou vyzývala k úhradě příspěvku nepojištěného motorového vozidla za toto období ve výši 8 240 Kč (denní sazba 70 Kč x 122 dní) a nákladů uplatnění ve výši 300 Kč, celkem tedy částky 8 540 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalobkyně ve shora uvedené výzvě uvedla, že informace o povinné osobě získala od předchozího vlastníka. Výzva byla žalované doručena dne [datum]. Následně žalobkyně vyhotovila dne [datum] upomínku adresovanou žalované, v níž žalovanou upomínala o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu. Z žalobkyní doložené faktury [číslo] bylo zjištěno, že uvedenou fakturou ze dne [datum], splatnou téhož dne, vyúčtoval [jméno] [příjmení], [IČO] žalované jako odběrateli za prodej návěsu [anonymizováno] částku 24 200 Kč. Z výpisu z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že vozidlo bylo v uvedeném období vedeno jako provozované, přičemž jako vlastník a provozovatel uvedeného vozidla byl v registru silničních vozidel zapsán [jméno] [příjmení], [IČO]. Předžalobní výzva ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. byla žalované odeslána dne [datum] prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. 6. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé a doby kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. 7. Podle § 4 odst. 1, 2, 3, 4, 5, 6 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 8. Podle § 2 odst. 1, písm. v) vyhl. č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) ve znění platném a účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ vyhláška č. 205/1999 Sb.“) denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro v ) přípojné vozidlo s nejvyšší povolenou hmotností nad 10 000 kg ve výši 70 Kč. 9. Podle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. výše nákladů [obec] kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. 10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaná byla v období ode dne [datum] do [datum], za které žalobkyně uplatňuje příspěvek za nepojištěné vozidlo, vlastníkem popř. provozovatelem předmětného vozidla. Ve výzvě žalobkyně ze dne [datum] je uvedeno, že informace o povinné osobě získala žalobkyně od předchozího vlastníka, nikoliv z registru silničních vozidel. Naopak z registru silničních vozidel má soud za prokázáno, že jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla byla v uvedeném období v registru zapsána osoba odlišná od žalovaného. Skutečnost, že žalovaná byla vlastníkem popřípadě provozovatelem uvedeného vozidla, pak nevyplývá ani z žalobkyní předložené faktury za prodej vozidla. Nejen že faktura není podepsána žalovanou, ale samotná faktura v žádném případě nemůže prokazovat smluvní vztah mezi označenými osobami, jelikož slouží toliko jako účetní doklad. Žádnou listinu označenou jako kupní smlouva, k níž by se dotčená faktura vztahovala, a jež by prokazovala uzavření kupní smlouvy mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou, žalobkyní předložena nebyla. V řízení tak nebyla prokázána pasivní věcná legitimace žalované. Soud proto žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve sporu plně procesně úspěšná, dle obsahu spisu jí však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.