29 C 358/2020-59 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] po žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaným uvedený. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] do dne 26. 9. 2014, svou povinnost však nesplnil, ničeho ani částečně neuhradil a dluží tak částku 2 000 Kč představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze [číslo] k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou dne [datum], avšak bez úspěchu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili. Žalovaný byl poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto za souhlasu účastníků řízení, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající v sídle žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů [anonymizováno] republiky a se sídlem v [anonymizováno] republice, zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci, jakož i otázkou práva rozhodného. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká republika i [anonymizováno] republika jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/ 2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/ 2012 ze dne 12. 12 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaný má trvalý pobyt v obvodu působnosti níže podepsaného soudu, níže podepsaný soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný soudní spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 11. 9. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaným uvedený. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], účinné ke dni uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] do dne 26. 9. 2014, svou povinnost však nesplnil, ničeho ani částečně neuhradil a dluží tak částku 2 000 Kč představující neuhrazenou jistinu poskytnuté zápůjčky. Původní věřitel, zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], jakožto postupitel a žalobkyně, jakožto postupník, uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] za jejími dlužníky – fyzickými osobami blíže uvedenými v příloze [číslo] k této smlouvě. Jednou z postoupených pohledávek je i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá v tomto řízení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění datovanou dne [datum], avšak bez úspěchu. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 8. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalovaná pohledávka. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které byl žalovaný povinen splatit do 26. 9. 2014. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala uzavření platné smlouvy o zápůjčce a poskytnutí částky 2 000 Kč žalovanému, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že předmětný dluh žalobkyni nebo jejímu právnímu předchůdci uhradil, resp. že dluh zanikl jinak. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění této povinnosti, a to pro jeho procesní pasivitu, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., a to včetně zákonného příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává zákonu neodporující. 14. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních