11 C 92/2019-366 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] jako náhrady škody za nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, když nárok na náhradu škody způsobené vydáním územního plánu zastupitelstvem obce, který nepodléhá režimu náhrady za území, se dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, posuzuje dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] v k. ú. [část obce]. Žalovaný přijal opatření obecné povahy (změnu č. I.A.2 Územního plánu [obec]), které nabylo účinnosti dne [datum] a učinilo pozemky ve vlastnictví žalobkyně součástí přestavbové plochy 28/140P vodní a vodohospodářské, určené pro poldr jako veřejně prospěšnou stavbu pro snižování ohrožení v území povodněmi, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám odejmout nebo omezit ve smyslu § 170 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Žalobkyně s předmětným rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu v zákonné lhůtě námitky, kterým však nebylo vyhověno s odůvodněním, že vymezení pozemků žalobkyně jako poldru je nezbytné pro ochranu okolních zastavěných pozemků, přičemž poldr nemůže být vymezen nikde jinde než na nemovitosti žalobkyně. Následně se žalobkyně obrátila na žalovaného se žádostí o náhradu škody za změnu v území z důvodu zrušení pozemků k zastavitelnosti a o náhradu škody, která jí byla způsobena omezením jejího vlastnického práva, jíž nebylo vyhověno. Uvedla, že územní plán je sice legitimním prostředkem k prosazení veřejného zájmu v jím regulovaném území, přičemž vlastníci dotčení územním plánováním jsou zásadně povinni strpět i bez svého souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, pouze však nepřesáhnou-li určitou míru, v rámci níž lze taková omezení po každém z vlastníků bez dalšího spravedlivě požadovat. Jedná-li se o zásahy, jejichž citelnost přesahuje míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty svého vlastnického práva schopen snášet, nastupuje ústavní povinnost veřejné moci zajistit dotčenému vlastníkovi adekvátní náhradu ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Vlastnické právo žalobkyně bylo prokazatelně omezeno ve větší míře, než po ní lze spravedlivě požadovat bez náhrady, když její nemovitosti byly vymezeny jako poldr a jediná možnost jejich využití aktuálně spočívá v omezeném provozování zemědělské činnosti. Nemovitosti se staly zastavitelnými vydáním územního plánu sídelního útvaru [obec], schváleného usnesením Zastupitelstva města Olomouce dne [datum], jehož závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou města Olomouce [číslo] 1999, která nebyla účinnosti dne [datum], přičemž pozemky se staly součástí plochy BV- bydlení obytné předměstské, tedy součástí zastavitelného území. Změnou XI ÚPnSÚ [obec], vydanou obecně závaznou vyhláškou města Olomouce [číslo] která nabyla účinnosti [datum], došlo ke změně funkčního využití plochy, do níž spadají předmětné pozemky, na plochu SV- výroba, obchod, služby, bydlení. Územní plán obce Olomouc z r. 2014 zařadil pozemky do plochy smíšené obytné 28/002S, která je součástí koncepce zastavěného území. Ke zrušení zastavitelnosti pozemků došlo dne [datum], kdy nabylo účinnosti opatření obecné povahy [číslo] 2017. Dne [datum] bylo na předmětné pozemky vydáno územní rozhodnutí pro„ Autosalon a servis“. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o změně stavby před dokončením, dne [datum] bylo vydáno povolení ke stavbě vodních děl a dne [datum] byla podána žádost o vydání stavebního povolení na stavbu„ Dům italského nábytku“, řízení o níž stavební úřad zastavil [datum] pro zpětvzetí žádosti žalobkyní. Dne [datum] podala žalobkyně novou žádost o umístění stavby, přičemž řízení o této žádosti nebylo dosud pravomocně ukončeno. Žalobkyně je přesvědčena, že ve věci není aplikovatelná lhůta 5 let zakotvená v ust. § 102 odst. 3 stavebního zákona, když není přípustné, aby zákon stanovoval povinnosti, ukládal sankce či omezoval práva retroaktivně. Předmětná lhůta byla do stavebního zákona vložena novelou [číslo] účinnou od 1. 1. 2013, a proto mohla uplynout nejdříve dne [datum]. Opačný přístup by zakládal nepřípustnou retroaktivitu a zásah do ústavních práv žalobkyně. [příjmení] [částka] představuje rozdíl mezi cenou pozemků před změnou územního plánu a po jeho změně. 2. Žalovaný se vyjádřil k podané žalobě tak, že tuto považuje za zcela nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Potvrdil, že žalobkyně je vlastníkem příslušných pozemků v k. ú. [část obce], které nabyla na základě kupní smlouvy z [datum] za kupní cenu [částka], že dne [datum] bylo na předmětné pozemky vydáno územní rozhodnutí pro„ Autosalon a servis“ a dne [datum] stavební povolení s platností na 2 roky do [datum]. Platnost stavebního povolení byla následně prodloužena do [datum]. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí o změně stavby před dokončením z autosalonu na„ Dům italského nábytku“, které nabylo právní moci dne [datum] s tím, že bude-li se stavbou započato do 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nepozbude platnosti. Dne [datum] bylo vydáno povolení ke stavbě vodních děl (na základě územního rozhodnutí z r. 2004), avšak k realizaci stavby nedošlo, přestože předpokládaná doba výstavby dle stavebního povolení byla do [datum]. Na základě těchto skutečností zůstávalo v platnosti původní územní rozhodnutí, na jehož podkladě podala žalobkyně dne [datum] žádost o vydání stavebního povolení na stavbu„ Dům italského nábytku“. Dne [datum] však vzala žádost zpět a stavební úřad MMOl usnesením ze dne [datum] stavební řízení zastavil. Z důvodu zpětvzetí žádosti žalobkyní nebylo vydáno stavební povolení, a proto zpětně k datu [datum] pozbylo platnosti rovněž vydané územní rozhodnutí. Je sice pravdou, že následně žalobkyně podala novou žádost o vydání územního rozhodnutí na záměr prodloužení vodovodu, vodovodní a kanalizační přípojky na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [část obce], podaná žádost však nesplňovala všechny náležitosti, a proto byla žalobkyně dne [datum] vyzvána k jejímu doplnění, k čemuž jí byla stanovena lhůta do [datum]. Na podkladě následně doručených žádostí byla žalobkyni opakovaně prodlužována lhůta k doplnění podkladů, a to až do [datum]. Žalobkyně však do tohoto data ani následně úřadu ničeho nedodala. Žalovaný dále potvrdil, že pozemky ve vlastnictví žalobkyně se staly zastavitelnými vydáním územního plánu sídelního útvaru [obec], schváleného usnesením zastupitelstva města ze dne [datum], jehož závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou [číslo] 1999, která nabyla účinnosti dne [datum]. Pozemky se staly součástí plochy BV- bydlení obytné předměstské, tedy součástí zastavitelného území. Změnou XI ÚPnSÚ [obec], vydanou obecně závaznou vyhláškou města Olomouce [číslo] která nabyla účinnosti [datum], došlo ke změně funkčního využití plochy, do níž spadají předmětné pozemky, na plochu SV- výroba, obchod, služby, bydlení. Územní plán obce Olomouc z r. 2014 zařadil pozemky do plochy smíšené obytné 28/002S, která je součástí koncepce zastavěného území. Dne [datum] nabyla účinnosti změna č. I.A.2 Územního plánu [obec], na základě které je z větší části pozemek [parcelní číslo] a celý pozemek [parcelní číslo] součástí přestavbové plochy 28/140P vodní a vodohospodářské, určené pro poldr jako veřejně prospěšnou stavbu pro snižování ohrožení v území povodněmi. Žalobkyně byla upozorněna na plánovanou změnu situace v místě prostřednictvím územně plánovací informace z [datum]. V následujícím období podala žalobkyně žádost o poskytnutí náhrady za změnu v území, kterou projednalo zastupitelstvo obce dne [datum] a této nevyhovělo z důvodu absence naplnění podmínek dle § 102 odst. 2, 3 stavebního zákona. Žalobkyně jednak neprokázala vznik konkrétní majetkové újmy, zejména však ve věci již uplynula lhůta 5 let zakotvená v § 102 odst. 3 stavebního zákona. Tato lhůta se sice neuplatní tehdy, pokud v ní nabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas pro stavbu, pro kterou bylo zastavění uvedenou územně plánovací dokumentací určeno, a toto rozhodnutí nebo souhlas je platné, územní rozhodnutí vydané pro pozemky žalobkyně v r. 2004 však pozbylo platnosti dnem [datum] a žádné jiné územní rozhodnutí pro ně následně již vydáno nebylo. Pozemky žalobkyně byly určeny k zastavění od [datum] do [datum], ke zrušení zastavitelnosti tedy došlo po uplynutí 18 let od nabytí účinnosti územního plánu, který zastavění pozemků umožnil, bez toho, aby v této době žalobkyně nebo její předchůdce pozemky zastavěl. Samotné žalobkyni bylo umožněno pozemky zastavět po dobu delší než 5 let. Ke dni změny pozemků ze zastavitelných na nezastavitelné pak neexistovalo žádné platné a účinné územní rozhodnutí ani územní souhlas ani veřejnoprávní smlouva pro stavbu, kterou bylo možno na pozemcích realizovat od r. 1999. Žalobkyně jako žadatelka o územní rozhodnutí zůstala v územním