12 C 144/2022-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 21. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 17. 7. 2017 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaný na základě předmětné smlouvy čerpal celkem úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 postoupila na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 5. 2020, odeslaným dne 15. 5. 2020. Dne 17. 7. 2017 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Tento úvěr žalovaný čerpal dne 17. 7. 2017 ve výši 10 000 Kč dle potvrzení o provedené platbě. Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020, odeslanou dne 15. 5. 2020. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalobkyně již v současné době po výše uvedeném částečném zpětvzetí po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek ze smlouvy již uhradil či dluh zanikl jinak, žalovaný se však k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud podané žalobě vyhověl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byl ve věci plně procesně úspěšná, tudíž má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení spojených s uplatněním svého práva u soudu. V daném případě byly náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech, naposledy jen u OS Olomouc věci sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] ad.), za 3 úkony po 200 Kč (převzetí věci, žaloba), 3x režijní paušál po 100 Kč a 21 % DPH. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupkyně žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena u obou výroků v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.