12 C 194/2022-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 5. 2022 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 921,68 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalované, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 10. 10. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný převzal v místě svého bydliště. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal splatit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Dle žalobkyně se žalovaný zavázal uhradit částku v celkové výši 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a o okolnostech vypovídajících o jeho finanční situaci. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 12. 2020. Žalobkyně uvedla, že žalovanému vznikla povinnost včasným neuhrazením dluhu zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dne 22. 12. 2021 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky za žalovaného na žalobkyni s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného k úhradě dluhu opakovaně vyzývala a chtěla situaci řešit mimosoudně, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval dle žalobkyně ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána poslední upomínka před podáním dluhu ze dne 2. 5. 2022. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, požaduje dlužnou částku ve výši 17 680,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 680,47 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 410,68 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 412,4, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a dlužnou částku ve výši 6 241,21 Kč. 2. K nařízenému jednání se nikdo z předvolaných nedostavil. [příjmení] žalující se omluvila dne 23. 9. 2022. Soud tedy jednal dle § 101 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne 10. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně se dle smlouvy zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Tato smlouva o úvěru byla uzavřena na základě Žádosti o poskytnutí úvěru žalovaného ze dne 10. 10. 2019 a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru taktéž ze dne 10. 10. 2019, kde byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána výše úvěru 20 000 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně a RPSN 272,44 % s tím, že žalovaný má úvěr uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně splatit úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 600 Kč, žalovaný měl tedy celkově zaplatit předchůdkyni žalobkyně 37 184 Kč do 10. 12. 2020. Strany si ujednaly, že v případě porušení povinností žalovaného je žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Z karty klienta soud zjistil informace o poskytnutém úvěru, jeho splatnosti a splátkách žalovaného s tím, že žalovaný uhradil 4 656,01 Kč za tento úvěr. Dne 22. 12. 2021 byla uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako nabyvatelem. Z Dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a Potvrzení o provedení transakce ze dne 22. 12. 2021 soud zjistil, Smlouva o postoupení pohledávky byla úplatná. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému, že pohledávku vyplývající ze Smlouvy o úvěru [číslo] postoupila na žalobkyni. Dle podacího archu byla dne 12. 1. 2022 předchůdkyní žalobkyně odeslána doporučená zásilka žalovanému. Žalovaný byl žalobkyní vyzýván k úhradě dlužné částky dne 1. 2. 2022 a také prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022. Z podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal zásilku žalovanému dne 4. 5. 2022. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. Žalobkyně dále předložila Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což je zachyceno v žádosti o úvěr včetně poměrů žalovaného. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny i příslušenství. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 349 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 958 Kč a doplatek 939 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavní