12 C 24/2022-67 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 24. 1. 2022 se žalobkyně původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 955 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli ústní kupní smlouvu na dodávku betonové směsi 172 C16/20 X0, XC1-2 S3 Dmax8 v množství 5m3 za cenu 1 740 Kč/m3 bez DPH, čerpání betonu 1 hod za cenu 2 250 Kč/hod bez DPH, přistavení čerpadla 1 ks za cenu 1 400 Kč/ks bez DPH, brzdící koleno 1 ks za cenu 200 Kč/ks bez DPH, dopravu a čekání. Zboží bylo dodáno na stavbu [část obce] dne 1. 11. 2021 a žalovaný ho dle dodacího listu i převzal. Žalovanému byla dne 8. 11. 2021 vystavena faktura na částku 15 955 Kč, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. 2. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s tím, že žalovaný až po podání žaloby dne 28. 1. 2022 žalobkyni částku 15 955 Kč uhradil. Soud tedy řízení ohledně částky 15 955 Kč částečně zastavil usnesením ze dne 8. 2. 2022. Předmětem řízení proto zůstal pouze zákonný úrok z prodlení za dobu od počátku prodlení do zaplacení dlužné částky tj. od 11. 11. 2021 do 28. 1. 2022 ve výši 8,50 % ročně z částky 15 955, což činí v kapitalizované výši 293,50 Kč. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky z podnikatelské činnosti v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč a náhrada nákladů řízení v celkové výši 9 820,90 Kč. Soud vydal dne 3. 3. 2022 platební rozkaz na uvedený nárok. 3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu tak, že již uhradil dlužnou částku 15 995 Kč. Soud však učinil dotaz na žalovaného dne 23. 3. 2022 ohledně skutečnosti, zda uhradil částky uložené v platebním rozkaze. Na to dne 12. 4. 2022 žalovaný sdělil soudu, že téhož dne zaplatil zbylou požadovanou částku ve výši 11 314,50 Kč na účet žalobkyně. Soud následně zjistil od právního zástupce žalobkyně, že účetní žalobkyně se domnívala, že se jedná o nedůvodnou platbu a z tohoto důvodu částku dne 13. 4. 2022 odeslala zpět na účet žalovaného. Na opakované výzvy soudu, zda žalovaný po vrácení platby požadovanou částku žalobkyni uhradil, již žalovaný adekvátně nereagoval. 4. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně vyjádřila souhlas dne 21. 3. 2022. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně vystavila žalovanému za odebrané zboží dne 8. 11. 2021 fakturu, na základě které vznikla žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 15 955 Kč ve lhůtě splatnosti 10. 11. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2022 byl žalovaný ještě vyzván k zaplacení částky 15 955 Kč do 13. 1. 2022. Do datové schránky žalovaného byla předžalobní výzva dodána dne 5. 1. 2022. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2022 byla na účet žalobkyně zaúčtována platba 15 955 Kč od žalovaného. Z informace o platbě z účtu žalovaného byla odeslána částka ve výši 11 314,50 Kč na účet žalobkyně dne 12. 4. 2022. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě bylo zjištěno, že částka ve výši 11 314,50 Kč byla žalobkyní dne 13. 4. 2022 odeslána zpět na účet žalovaného. Zástupce žalobkyně k dotazu soudu sdělil, že částka byla dne 13. 4. 2002 odeslána na účet žalovaného z důvodu, že se účetní domnívala, že se jedná o nedůvodnou platbu. Požadovaný úrok a náklady zůstaly tedy neuhrazeny. 6. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 8. Soud po právní stránce vyhodnotil, že žalobkyně důvodně po žalovaném požadovala zákonný úrok z prodlení z fakturou vyúčtované dlužné částky, kterou žalovaný zaplatil až po podání žaloby, i náklady spojené s uplatněním pohledávky z podnikatelské činnosti. Žalovaný byl v prodlení s úhradou částky 15 955 Kč od 11. 11. 2021 do 28. 1. 2021, neboť k úhradě došlo ze strany žalovaného dne 28. 1. 2022, takže za toto období byl úrok z prodlení v zákonné výši požadován oprávněně. V tomto období činila sazba zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně, takže kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení činila za předmětné období 293,50 Kč. Dále žalobkyně má dále právo požadovat náklady spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě bylo proto vyhověno ve zbývající části výrokem I., když ve zbytku bylo řízení již pravomocně částečně zastaveno samostatným usnesením. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 393,90 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná, tudíž má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení spojených s uplatněním svého práva u soudu. V daném případě byly náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty před částečným zastavením řízení za 3 úkony po 1 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby), ½ úkon (jednoduchá výzva k plnění) za 870 Kč a 1 úkon z tarifní hodnoty po částečném zastavení řízení za 1 000 Kč (vyjádření k odporu), 5x režijní paušál po 300 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta tj. 1 803,90 Kč Celkem tedy náklady řízení činí 11 393,90 Kč a místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění byla stanovena u výroků I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.