12 C 246/2022-33 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 496 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 14. 10. 2019 smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] vydala žalovanému certifikát, čímž jí vznikl nárok na úhradu ceny za poskytnutou službu. Žalobkyně tuto službu vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 22. 10. 2019 na částku 1 496 Kč, splatnou dne 5. 11. 2019. Žalovaný fakturovanou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného požaduje žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a dále i náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se rovněž nevyjádřila. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný (jako podnikatel) uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu o poskytování certifikačních služeb, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému vydávat kvalifikované a komerční certifikáty PostSignum. Žalobkyně vydala žalovanému certifikát pro elektronický podpis, sériové [číslo] s platností od 14. 10. 2019 do 13. 10. 2020. Za poskytnutou službu žalobkyně vystavila žalovanému dne 22. 10. 2019 fakturu [číslo] na částku 1 496 Kč splatnou dne 5. 11. 2019. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 1 496 Kč, nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč a úroku z prodlení upomínkou ze dne 25. 11. 2019 a následně prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 30. 10. 2020. Dle podacího lístku byla zásilka odeslána téhož dne žalovanému. 4. Podle § 6 odst. 4 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, kvalifikovaný poskytovatel certifikačních služeb poskytuje služby podle tohoto zákona na základě smlouvy. Smlouva musí být písemná. 5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 6. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování certifikačních služeb, na jejímž základě žalobkyně vydala žalovanému kvalifikovaný certifikát. Žalovaný byl povinen za poskytnuté služby žalobkyni zaplatit částku 1 496 Kč, jež byla žalobkyní řádně vyúčtována fakturou ze dne 22. 10. 2019, splatnou dne 5. 11. 2019. V řízení bylo dále na žalovaném, aby soudu tvrdil a prokázal, že žalobkyni žalovanou částku uhradil, případně že jeho dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, neboť byl po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 496 Kč představující cenu za poskytnuté služby (vydání certifikátu), a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti vystavené faktury, tj. od 6. 11. 2019, do zaplacení, a spolu s náhradou nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), v celkové výši 600 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy jen u OS Olomouc věci sp. zn.: [spisová značka], [spisová značka] ad.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecnou třídenní, místo plnění v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.