12 C 284/2021-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 16. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 473,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 17. 12. 2018 (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru a vydání úvěrové karty žalobkyní žalovanému. Jednalo se o revolvingový úvěr, který byl žalovanému poskytnut ve výši úvěrového rámce 45 000 Kč s vydáním úvěrové kreditní karty. Nedílnou součást Smlouvy tvoří obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve Smlouvě, splatnost splátek byla sjednána vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Celkem pak žalovaný vyčerpal částku ve výši 48 100 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, na upomínky zaslané žalobkyní nereagoval. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, sdělila mu žalobkyně dne 14. 1. 2021, že v souladu s ustanovením čl. 6 odst. 1 došlo k ukončení Smlouvy a zesplatnění všech závazků žalovaného vůči žalobkyni. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ze dne 14. 1. 2021, ve které byl žalovaný vyzván, aby dluh zaplatil, což žalovaný neučinil. Žalobkyně tvrdí, že jí vzniklo právo na zaplacení dlužné částky ve výši 45 473,86 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 43 934,89 Kč, poplatků za pojištění ve výši 308,97 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč spolu s příslušenstvím. Příslušenství pak představuje obchodní úrok ve výši 29,88 % a zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k jednání se nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, takže k nařízenému jednání dne 10. 1. 2022 se nedostavil nikdo z předvolaných. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2,3 o. s. ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Z provedených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovaným ve smyslu Úvěrových podmínek a Rámcové pojistné smlouvy smlouvu Flexibilní půjčka - revolvingový úvěr [číslo] ze dne 17. 12. 2018 (dále jen„ Smlouva“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru ve výši úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč s vydáním úvěrové kreditní karty. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se sjednaným obchodním úrokem 29,88 % ročně, splatnost splátek byla sjednána na 20. den v měsíci. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnosti žalovaného, o čemž vypracovala úvěrovou zprávu a úvěrovou kartu zachycující veškeré údaje k osobě žalovaného, jeho závazkům, poskytovanému úvěru a úvěrovým rizikům. Rovněž provedla lustraci žalovaného v systému [příjmení]. Dle výpisu čerpání žalovaný vyčerpal 48 100 Kč, přičemž uhradil pouze 21 000 Kč. Jelikož úvěr přestal řádně hradit, byla žalovanému adresována výzva ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů. Žalobkyně tím sdělila žalovanému, že se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a došlo tedy k zesplatnění všech závazků žalovaného vůči žalobkyni. Žalobkyně eviduje dluh na jistině, smluveném úroku, zákonném úroku z prodlení a smluvních pokutách 1000 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobně právním zástupcem k úhradě dne 4. 2. 2021 a doporučená zásilka byla odeslána podle poštovního podacího archu žalovanému téhož dne. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a splnila svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil a zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny, poplatků, smluvní pokuty, obchodního sjednaného úroku i zákonného úroku z prodlení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Ohledně náhrady nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný tak byla zavázán zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 998 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 820 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve výši 1 500 Kč za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění před podáním žaloby) dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl.“), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl., když v daném případě se jedná o opakované podání ve skutkově i právně obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, vzniklo dle § 137 odst. 3 o. s. ř. právo na zaplacení 21% daně z přidané hodnoty.