12 C 324/2020-134 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 2. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 573, 07 Kč s odůvodněním, že žalovaná (dříve [příjmení]) uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 25. 8. 2016 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dne 14. 9. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního záporného zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala k nepřekročení sjednaného kontokorentu. Žalovaná však překročila sjednaný limit kontokorentu, který řádně a včas nezaplatila. Dne 2. 10. 2017 právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky i s úroky, kdy jistina činila 5 647,43 Kč a úrok z prodlení 5,37 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně. Dne 28. 2. 2019 byla pohledávka včetně příslušenství právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 1. 3. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem odeslaným doporučeně dne 25. 3. 2019. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 7 573,07 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 5 647,43 Kč, úroku z úvěru do 1. 3. 2019 ve výši 1 350,90 Kč a úroku z prodlení do 1. 3. 2019 ve výši 574,74 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobkyni i nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 18,9 % ročně a dále také úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z částky ve výši 5 647, 43 Kč, od 2. 3. 2019 do zaplacení. 2. Prostřednictvím Okresního soudu Poprad ve Slovenské republice byla doručena osobně žalované dne 29. 10. 2021 žaloba spolu s usnesením č. j. [číslo jednací]. V něm byla žalovaná vyzvána s poučením ve smyslu [příjmení] [příjmení] čl. 26 Brusel I. [příjmení] k vyjádření se k mezinárodní příslušnosti zdejšího soudu a k žalobě. Na toto žalovaná nijak nereagovala. Ve věci tedy bylo nařízeno jednání, předvolání převzala osobně žalovaná dne 16. 2. 2022, avšak k jednání soudu dne 4. 4. 2022 se nedostavila ani nevznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti Okresního soudu v Olomouci. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud tedy ve věci jednal, prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o účtu soud zjistil, že ta byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou (dříve [příjmení]) ve smyslu Všeobecných obchodních podmínek dne 25. 8. 2016 ve [obec] spolu s Rámcovou smlouvou o finančních službách. Jejím předmětem bylo zřízení sporožirového účtu pro žalovanou. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne 14. 9. 2016 ve [obec], na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, jehož limit byl sjednán ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala k nepřekročení sjednaného kontokorentu. Žalovaná byla povinna dle Oznámení o úrokových sazbách platit roční úrok z čerpaného kontokorentu, který byl sjednán ve výši 18,9 %. Dále byla žalovaná povinna platit za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná dle výpisů z osobního účtu překročila sjednaný limit kontokorentu, který řádně a včas nezaplatila. Dne 2. 10. 2017 převedla právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky i s úroky. Nepovolený debetní zůstatek činil 5 647,43 Kč, úrok z prodlení 5,37 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením [právnická osoba], tj. ve výši 18,9 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z částky ve výši 5 647,43 Kč, od 2. 3. 2019 do zaplacení. Dle výzvy k úhradě ze dne 2. 10. 2017 byla žalovaná o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměna a zároveň byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila za úplatu pohledávku na žalobkyni. Smlouva o postoupení pohledávky nabyla účinnosti dne 1. 3. 2019. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 7 573,07 Kč a skládala se ze zůstatku jistiny ve výši 5 647,43 Kč, úroku z úvěru do 1. 3. 2019 ve výši 1 350,90 Kč a úroku z prodlení do 1. 3. 2019 ve výši 574,74 Kč, což vyplývá ze Seznamu postoupených pohledávek. Z transakční historie a bilance soud zjistil, že ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 2. 10. 2017, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 3. 2019, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Z oznámení ze dne 25. 3. 2019 soud zjistil, že bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Téhož dne byla dle podacího lístku odeslána doporučenou zásilka žalované. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána dne 9. 5. 2019 ke splacení dluhu před podáním žaloby odeslanou doporučeně dle podacího lístku dne 9. 5. 2019. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z kontokorentního úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela s žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnut