12 C 77/2022-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 17. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s tím, že u žalobkyně navštěvovala dcera žalované [jméno] [datum narození] ve školním roce 2020 [číslo] zaměření výtvarná tvorba a neuhradila školné v uvedené výši ani po výzvě ze dne 24. 1. 2022. 2. Následně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět s tím, že žalovaná po podání žaloby dne 10. 5. 2022 žalobkyni částku 2 500 Kč uhradila. Výrokem I. rozsudku tedy soud řízení ohledně částky 2 500 Kč částečně zastavil. Předmětem řízení tedy zůstal pouze zákonný úrok z prodlení od doby prodlení do zaplacení dlužné částky tj. od 1. 2. 2022 do 10. 5. 2022 ve výši 11,75 % ročně, což činí v kapitalizované výši 79,67 Kč. Žalobkyně požadovala také úhradu zbývajících nákladů řízení. 3. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu tak, že již uhradila dlužné školné 2 500 Kč a na nákladech řízení uhradila 900 Kč. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, se nevyjádřila. Žalobkyně vyjádřila souhlas dne 15. 8. 2022. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně doložila, že žalovaná podala přihlášku své dcery [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], ke studiu u žalobkyně dne 10. 9. 2019 na obor výtvarný. Žalobkyně vydala dne 31. 12. 2019 Směrnici č.10/2019 o platbě školného a poskytování slev. Upomínkou ze dne 26. 3. 2021 byla žalovaná upomínána o zaplacení 2 500 Kč žalobkyní a dne 30. 6. 2021 rovněž upomínkou II. Dne 24. 1. 2022 byla žalovaná předžalobně vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě částky 2 500 Kč do 31. 1. 2022 s uvedením čísla účtu, variabilního i specifického symbolu. Dle doručenky převzala zásilku žalovaná dne 26. 1. 2022 do vlastních rukou. Z Potvrzení ČSOB o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 10. 5. 2022 byla na účet žalobkyně zaúčtována platba 2 500 Kč od žalované. Podle Příjmového pokladního dokladu ze dne 6. 5. 2022 uhradila žalovaná právnímu zástupci žalobkyně 900 Kč na režijní paušály. 5. Dle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ustanovení § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud po právní stránce vyhodnotil, že žalobkyně důvodně po žalované požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, kterou žalovaná zaplatila až po podání žaloby. Žalovaná byla v prodlení s úhradou částky 2 500 Kč od 1. 2. 2022, když uplynula lhůta, stanovená právním zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě, do 31. 1. 2022. K úhradě pak došlo ze strany žalované až dne 10. 5. 2022, takže za toto období byl úrok z prodlení v zákonné výši požadován oprávněně. V tomto období činila sazba zákonného úroku z prodlení 11,75 % ročně dle výše uvedeného zákonného ustanovení. Kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení byla tedy za předmětné období ve výši 79,67 Kč. Žalobě bylo proto vyhověno ve zbývající části výrokem II. po částečném zastavení řízení. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 200 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná, tudíž má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení spojených s uplatněním svého práva u soudu. V daném případě byly náklady řízení tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále náklady právního zastoupení dle § 14b vyhlášky 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, u Okresního soudu v Olomouci např. totožná věc pod sp. zn. [spisová značka]), za 3 úkony po 200 Kč (převzetí věci, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby), 1x ½ úkonu (jednoduchá výzva k plnění), 4x režijní paušál po 100 Kč. Úkony za opravy žaloby soud nepřiznal, neboť žaloba měla být perfektní již při jejím podání. Celkem tedy náklady řízení činí 2 100 Kč, z čehož již žalovaná právnímu zástupci žalobkyně dle dokladu uhradila 900 Kč, takže zbývá k úhradě 1 200 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůta k plnění byla stanovena u výroků II. a III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.