13 C 158/2022-190 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 38 315,53 Kč s příslušenstvím žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 následně postoupenou Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému, doplněnou dne 28. 6. 2022. Žalobkyně odůvodnila svou žalobu tak, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Právní předchůdce žalobkyně poskytl na základě této smlouvy žalované částku ve výši 42 000 Kč a žalovaná se zavázala spolu s příslušenstvím předmětný úvěr splácet. Žalovaná však řádně nesplácela a právní předchůdce žalobkyně tak v souladu se smlouvou úvěr ke dni 18. 6. 2013 zesplatnil. I přes upomínky žalovaná ničeho nezaplatila. Dne 20. 7. 2022 žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 19,90% ročně z částky 38.315,53 Kč za dobu od 19. 6.2 013 do 21. 6. 2019 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 38.315,53 Kč za dobu od 19. 6. 2013 do 21. 6. 2019 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nerozporovala. Žalovaná se k prvému nařízenému jednání ve věci dne [datum] bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (PZ žalobkyně omluven). 3. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a následující závěr o skutkovém stavu: aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 a její přílohy [číslo] – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], což bylo žalované písemně oznámeno (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019). Banka uzavřela s žalovanou dne 5. 9. 2012 Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet., na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč na její účet uvedený v čl. III Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník, s jejichž obsahem se žalovaná seznámila a souhlasila. V uvedené smlouvě se Banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 42 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 088,59 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 19,90% počínaje dnem 25. 10. 2012 (Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná svou povinnost nesplnila, zejména tím, že nesplácela úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu využila Banka svého práva a prohlásila v souladu s Produktovými podmínkami a Smlouvou úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 18. 6. 2013, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 18. 6. 2013. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 38 315,53 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % p. a. z částky 38 315,53 od 19. 6. 2013 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 19,90 % p. a. z částky 38 315,53 Kč od 19. 6. 2013 do zaplacení (Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný). Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila. Neučinila tak ani poté, co ji žalobkyně vyzvala k zaplacení (Předžalobní výzva a dodejka). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 11. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 12. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 13. Podle ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. 14. Podle ust. § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. 15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována. 16. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu v částce představující úrok ve výši 19,9% ročně z částky 38 315,53 za dobu od 19. 6. 2013 do 21. 6. 2019 a představující zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 38 315,53 za dobu od 19. 6. 2013 do 21. 6. 2019 žalobu zpět, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalované (výrok II. tohoto rozsudku). 17. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75 Co 75/2010-83, a dále komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně svou povinnost v řízení splnila, neboť tvrdila a prokázala, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru a že žalované poskytl částku 42 000 Kč. V řízení bylo dále na žalované, aby soudu tvrdila a prokázala, že žalobkyni na dluh plnila, případně že dluh vůči žalobkyni zanikl jinak než splněním, nebo že dluh žalované nevznikl vůbec. Žalovaná však tuto svou povinnost v řízení nesplnila, neboť byla po celou dobu řízení zcela pasivní. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru, vše ode dne 22. 6. 2019, od nějž žalobkyně úhradu příslušenství požadovala a soud tento nárok shledal oprávněným, do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v říze