14 C 32/2022-119 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 804,17 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že na žalobkyni byla dne [datum] postoupena pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 22. 6. 2015 Smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do limitu ve výši 29 000 Kč se sjednaným úrokem 18,9 %. Žalovaný přes upomínky nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek, žalobkyně tedy převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 6. 2020 na evidenční účet a vyzvala žalovaného k úhradě celé částky i s úroky. Dne [datum] [anonymizováno] žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 22. 6. 2015 smlouvu o účtu [číslo] na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Dále [anonymizováno] se žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2015 Smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Limit kontokorentního úvěru, tedy povoleného debetního (záporného) zůstatku na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši 29 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit [anonymizováno] roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení [anonymizováno] (ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby 18,9 % ročně) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno], jež byly v souladu se Smlouvou o úvěru započítávány do výše kontokorentu (Smlouva o účtu, Smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno], Oznámení [anonymizováno], Sazebník [anonymizováno]). Dle podmínek Smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky učiněné ze strany [anonymizováno] žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení Smlouvy o úvěru, a proto [anonymizováno] převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činil úrok z úvěru 456,75 Kč, úrok z prodlení 919,27 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši v souladu s platným oznámením [anonymizováno], tj. ve výši 18,9 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením [anonymizováno]. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 1. 6. 2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky (Výzva k úhradě, výpověď smlouvy). Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k [datum], celkem 42 682,82 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 31 804,17 Kč, úroku z úvěru do 1. 7. 2021 ve výši 6 469,85 Kč, úroku z prodlení do 1. 7. 2021 ve výši 4 408,80 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 22. 7. 2021 (Smlouva o postoupení pohledávek + Seznam postoupených pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému vč. dokladu o odeslání). Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 1. 6. 2020, do dne postoupení pohledávky, tj. do 1. 7. 2021, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho (Transakční historie, výpisy z účtu). Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 2. 9. 2021 (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání adresované žalovanému). 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud po právní stránce uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo, po dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky do určité výše a žalovaný se měl tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdce poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 451 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 273 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 804,17 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrh