14 C 39/2022-62 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 745 216,23 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že na žalobkyni byla dne [datum] postoupena pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 700 000 Kč se sjednaným úrokem 9,9 %. Žalovaný přes upomínky nevyrovnal debetní zůstatek, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé částky i s úroky. Dne [datum] byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy i Smlouvy o úvěru jsou Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno] a Sazebník [právnická osoba] Žalovaný byl zároveň dle Smlouvy o úvěru povinen platit [anonymizováno] roční úrok z čerpaného úvěru ve výši 9,9 % ročně a ceny za služby v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno], (Smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno], Sazebník [anonymizováno]). Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, banka jej několikrát vyzvala k nápravě, následně pak využila banka svého práva a úvěr s účinností ke dni [datum] zesplatnila (Poslední výzva k okamžité úhradě částky před zesplatněním úvěru). Nepovolený zůstatek byl i nadále úročen úrokem ve výši 9,9 % ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši v souladu s platným oznámením [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k [datum], celkem 798 287,28 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 685 539,83 Kč, úroku z úvěru do [datum] ve výši 57 876,40 Kč, úroku z prodlení do [datum] ve výši 53 071,05 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne [datum] (Smlouva o postoupení pohledávek + Seznam postoupených pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému vč. dokladu o odeslání, výpis z účtu žalovaného). Od postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho (výpis z účtu). Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne [datum] (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby včetně dokladu o odeslání adresované žalovanému). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud po právní stránce uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo, po dostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky do určité výše a žalovaný se měl tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdce poskytl žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 79 369 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. právnímu zástupci žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 37 261 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 745 216,23 Kč, sestávající z částky 11 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před a při podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 7 308 Kč.