15 C 14/2022-35 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 12. 1. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl ve třech případech převezen do záchytné stanice Vojenské nemocnice [obec], kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací po dobu 24 hodin, a to ve dnech 18. 11. 2020, 14. 1. 2021 a 16. 6. 2021. Za pobyt a ošetření v záchytné stanici Vojenské nemocnice [obec] vyúčtovala žalobkyně žalovanému v každém případě částku 2 500 Kč (celkem 7 500 Kč), přičemž žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše s povinností uhradit jej do 8 dnů. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil a nijak nereagoval ani na zaslanou výzvu žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Rovněž žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 18. 11. 2020 přijat záchytnou stanicí Vojenské nemocnice [obec] a byl zde umístěn od 18. 11. 2020 do 18. 11. 2020, kdy byl propuštěn. Téhož dne byla žalovanému vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 18. 11. 2020 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Žalovaný byl dne 14. 1. 2021 přijat záchytnou stanicí Vojenské nemocnice [obec] a byl zde umístěn od 14. 1. 2021 do 15. 1. 2021, kdy byl propuštěn. Téhož dne byla žalovanému vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 15. 1. 2021 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Žalovaný byl dne 16. 6. 2021 přijat záchytnou stanicí Vojenské nemocnice [obec] a byl zde umístěn od 16. 6. 2021 do 17. 6. 2021, kdy byl propuštěn. Téhož dne byla žalovanému vyúčtována úhrada za pobyt ve výši 2 500 Kč. Žalovaný uvedený dluh co do důvodu i výše písemně uznal dne 17. 6. 2021 a zavázal se jej uhradit nejpozději do 8 dnů. Právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 29. 3. 2021 předžalobní výzvu k úhradě částky 2 500 Kč vztahující se k uznání ze dne 18. 11. 2020, dne 10. 5. 2021 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 2 500 Kč vztahující se k uznání ze dne 15. 1. 2021 a dne 27. 10. 2021 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky 2 500 Kč vztahující se k uznání ze dne 17. 6. 2021. 5. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 379/2005 Sb.“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 6. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl ve třech případech hospitalizován v záchytné stanici žalobkyně. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému úhradu za pobyt ve výši 3krát 2 500 Kč, když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. je ošetřovaná osoba - žalovaný povinen hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaný následně ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku žalobní výše uvedené pohledávky žalobkyně co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a bylo pouze na žalovaném, aby soudu v probíhajícím řízení tvrdil a prokázal, že dluh nevznikl, byl již splněn či zanikl jinak. Vzhledem k tomu, že žalovaný pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporoval, soud shledal žalobní nárok žalobkyně důvodným, a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkovou částku 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který soud po přezkoumání shledal zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta ve výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč) za 5 úkonů právní služby (za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a 3krát předžalobní výzvu) dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradu účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 500 Kč (5 x 100 Kč) dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady soudního řízení dále představuje 21% DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní (výrok II. tohoto rozsudku).