16 C 106/2022-57 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 4. 2022 domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které učinila žalovaná žalobkyni oznámením ze dne 19. 2. 2022. Žalovaná pracovala u žalobkyně na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 2. 9. 2019 jako prodavačka. Dne 21. 2. 2022 obdržela žalobkyně oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru s datem 19. 2. 2022. Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru bylo uvedeno zadržování částek srážek ze mzdy, které měly být použity na splátky žalované jako dlužníka v oddlužení. Žalobkyně tvrdila, že z písemného podání žalované není zřejmé, jaká část mzdy jí nebyla konkrétně vyplacena a nebyl uveden ani termín kdy jí tato mzda mněla být vyplacena. Podání je neurčité a nesplňuje náležitosti na základě, kterého by bylo možno ukončit pracovní poměr. S ohledem na uvedený jediný termín a to květen 2022 došlo k prekluzi nároku na možnost okamžitě zrušit pracovní poměr. Žalovaná neměla nárok na vyplacení srážek, nárok na tyto srážky má insolvenční správce. Srážky ze mzdy ve prospěch insolvenčního správce byly ze strany žalobkyně vyrovnány. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně zneužila okamžité zrušení za účelem dosáhnutí náhrady mzdy ve výši dvojnásobku průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Jednání žalované je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Dále žalobkyně doplnila tvrzení, u jednání pak žalobkyně odkazovala na judikaturu, kdy uváděla, že po zjištění skutečnosti, že srážky nebyly odesílány na účet insolvenčního správce, byla žalobkyní okamžitě sjednána náprava bez jakýchkoliv důsledků pro oddlužení žalované. Šlo o zneužití práva, aby mohla žalovaná okamžitě nastoupit k jinému zaměstnavateli. 2. Žalovaná se k žalobě písemně vyjádřila, tvrdila, že není pravdou, že žalovaná na mzdu, která jí nebyla vyplacena, nemá nárok, když se jednalo o srážky mzdy na základě rozhodnutí o insolvenci. Odkazovala na rozhodnutí soudu, tvrdila, že výpovědní důvod byl naplněn. Žalovaná zjistila v průběhu měsíce února 2002, kdy zaslechla na toto téma konverzaci mezi bývalým zaměstnavatelem a mzdovou účetní, že ze strany žalobkyně nejsou hrazeny srážky insolvenčnímu správci. Dotázala se insolvenčního správce, který jí potvrdil, že srážky nejsou zasílány. Po zjištění těchto skutečností žalovaná zaslala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru. V době okamžitého zrušení pracovního poměru nebyly ze strany žalobkyně uhrazeny srážky ze mzdy za měsíce květen 2021, červenec 2021, srpen 2021, říjen 2021 a prosinec 2021, přičemž veškeré tyto již byly více, než 15 dní po splatnosti. Kterékoliv z těchto jednotlivých porušení tedy zakládalo právo žalované na okamžité zrušení pracovního poměru a je tak evidentní, že tento její nárok v době zaslání oznámení žalobkyni promlčen nebyl. Pokud žalobkyně uváděla, že veškeré dlužné srážky ve prospěch insolvenčního správce jsou vyrovnány, není tato skutečnost právně významná. Veškeré dlužné srážky byly doplaceny až koncem dubna 2022. Okamžité zrušení pracovního poměru není v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná využila pouze svého zákonného oprávnění. 3. Okresní soud v Olomouci provedl dokazování a má prokázáno z pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2019 uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem, že byla uzavřena pracovní smlouva. Den nástupu do práce byl sjednán 2. 9. 2019 a žalovaná nastoupila jako prodavačka. [město] výkonu práce byla [příjmení] [anonymizováno], pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2019 se zkušební dobou tří měsíců. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2019 bylo zjištěno, že došlo k prodloužení pracovní doby a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 28. 12. 2020 bylo prokázáno, že s účinností od 1. 1. 2021 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. 4. Z oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná dala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu zadržování části srážek ze mzdy, které měly být použity na splátky dlužníka v oddlužení. Toto měla žalobkyně činit minimálně od května r. 2021. Dne 14. 2. 2017 bylo vydáno usnesení o úpadku s povolením oddlužení. Náhledem do insolvenčního rejstříku žalobkyně zjistila, že prováděné srážky neodpovídají splátkám dlužníka uvedeným ve zprávách o oddlužení. Tímto jednáním se žalobkyně obohacovala na srážkách ze mzdy. Z podacího lístku ze dne 19. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná odesílala žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně a z přehledu mezd a plateb za rok 2021 a 2022 u žalobkyně bylo zjištěno, kdy a jakým způsobem byla hrazena mzda s tím, že za únor 2022 nebyla uhrazena výplata v částce 10 848 Kč. Z přehledu srážek na insolvenci ze strany žalobkyně bylo zjištěno, že v období od května 2021 do února 2022 mimo ledna 2022 nebyly hrazeny srážky. 6. Ze spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 16 C 148/2022 bylo zjištěno z žaloby na č. l. 3-5 připojeného spisu, že žalovaná v tomto řízení jako žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky za neplatné okamžité zrušení pracovního poměru a další nároky. 7. Z výpovědi jednatele žalobkyně jako účastníka řízení pak bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila v únoru 2019 na prodejnu v [příjmení] kde je prodejní sklad, prodává se ovoce a zelenina, trvanlivé potraviny a výrobky žalobkyně z ovoce a zeleniny. V průběhu trvání pracovního poměru nebyly s žalovanou žádné problémy. Žalovaná byla v insolvenci, o tom, že by měly být placeny splátky, byla informována účetní kancelář, kterou má žalobkyně najatou, když tato má přístup i do datových schránek žalobkyně. Srážky ze mzdy nebyly na insolvenci placeny, protože na to jednatel žalobkyně zapomněl. O tom, že srážky nejsou placeny, se dozvěděl v únoru 2022 od účetní. Žalovaná u toho byla přítomna. Když mu účetní řekla, že se srážky neplatí, jednatel žalobkyně řekl, že to do pátku zaplatí a dlužné srážky uhradil. Srážky se neplatily od května 2021. Před tím je platil, tvrdil, že zapomněl platit z důvodu covidu. Dostával vždy pokyn od účetní, jaká má být mzda konkrétního zaměstnance a jednatel žalobkyně přes účet tuto mzdu zaplatí. Se zaměstnanci byl domluven, že mzdy se budou platit do konce následujícího měsíce, pokud někdo potřeboval zaplatit mzdu dříve, tak se mu zaplatila. Od účetní dostává podklady proto, jaká mzda má být v jaké výši zaměstnanci uhrazena i jaké mají být srážky ze mzdy a kam se mají zasílat. Když se žalovaná dozvěděla, že nejsou srážky na insolvenci placeny, nadávala, že může přijít o insolvenci, ale jednatel žalobkyně jí sdělil, že srážky budou hned uhrazeny. Neříkala nic o tom, že by dávala výpověď, nebo okamžité zrušení pracovního poměru. V pátek se viděli, ptal se žalované, zda přijde v pondělí do práce. Když přišel v pondělí, již tam bylo okamžité zrušení pracovního poměru. Když s ní mluvil v pátek, řekla, že přijde v pondělí do práce, ptal se jí proto, že měla mít dovolenou a žalovaná byla 3 dny na„ ošetřováku“. 8. Z doplňujícího výslechu jednatele žalované pak bylo zjištěno, že tento tvrdil, že neměl žádný důvod zrušit s žalovanou pracovní poměr z důvodu porušení pracovní kázně, když by u něho neměl kdo prodávat. S nikým nezrušil pracovní poměr okamžitě z důvodu porušení pracovní kázně. Když neměla žalovaná žádný příjem, žádnou mzdu, nebo srážka nedosahovala výše mzdy, nebyla prováděna žádná srážka. Když dostával mzdové listy od účetní a měla být srážka insolvenčnímu správci zaplacena takto tam bylo uvedeno. 9. Z výpovědi žalované jako účastnice řízení bylo zjištěno, že nastoupila do pracovního poměru k žalobkyni v září 2019. Do insolvence vstoupila v únoru 2017. Srážky u žalobkyně byly prováděny od počátku nástupu do zaměstnání. V průběhu pracovního poměru s žalobkyní neměla žádné problémy, pouze s opožděnými výplatami. O tom, že nejsou prováděny srážky na insolvenci, se dozvěděla od účetní paní [příjmení], která ji měla školit na účetní programy. Pak říkala jednateli žalobkyně, že musí doplatit insolvenci, jinak bude průšvih. V té chvíli pochopila, že se jedná o ni, když byla jediná ve firmě, která byla v insolvenci. Ptala se jednatele žalobkyně, kolik dluží, tento měl nadávat, že je to asi 16 000 Kč, že to bude muset uhradit, až přijdou dotace. Říkal, že srážky budou uhrazeny co nejdříve, že co nejdřív čeká dotaci. Poté nebyla v zaměstnání, když jí onemocněl syn, s jednatelem žalobkyně mluvila v pátek, kdy donesla ukončené ošetřování. Ptal se jí, jestli přijde v pondělí do práce, říkala, že neví, jestli bude syn zdravý. V té době již věděla, že s žalobkyní zruší pracovní poměr, když byla domluvena s úřadem práce na ukončení pracovního poměru. Tvrdila, že měla obavy, že pokud by to neudělala, tak by ji jednatel žalobkyně vyhodil z práce za porušení pracovní kázně. Bála se, že pokud je problém s její insolvencí, že ji jednatel žalobkyně vyhodí. Bylo to z toho důvodu, jak jednatel žalobkyně přistupoval k žalované