16 C 120/2022-31 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 14. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 11 932,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 2. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla povinna žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru po zesplatnění zahrnující nesplacenou jistinu úvěru a veškeré nesplacené úroky za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta za období do 6. 11. 2018 byla žalobkyni přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2018, č. j. 21 C 243/2018-28. Žalovaná je v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru i po 6. 11. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty za období od 7. 11. 2018 do 28. 12. 2021 ve výši 11 932,32 Kč, žalovaná však ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila a bylo tudíž jednáno v její nepřítomnosti. 3. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující dokazování: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 2. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se žalovanou uzavřely uvedeného dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 123 840 Kč, a to formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 064 Kč, splatných vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 76,75 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Pro případ prodlení žalované s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, si smluvní strany ujednaly, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně je povinna žalovanou před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné částky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Pro případ neuhrazení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru si smluvní strany ujednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit. 5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících z výše uvedené smlouvy o úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky v celkové výši 45 035 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. 6. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána k úhradě částky 11 932,32 Kč jako smluvní pokuty. Z podacího archu České pošty ze dne 28. 12. 2021 soud zjistil, že téhož dne žalobkyně žalované odeslala zásilku [anonymizováno]. 7. Z platebního rozkazu zdejšího soudu ze dne 21. 11. 2018, č. j. 21 C 243/2018-28, soud zjistil, že žalované bylo uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku 45 035 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 7 069,68 Kč, a náhradu nákladů řízení. 8. Z podstatného obsahu spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 105/2022 soud zjistil, že žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 2. 2022, doplněnou podáním ze dne 9. 5. 2022, domáhala po žalované zaplacení částky 8 832,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3. 4. 2017 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě rozhodnutí ČSSZ ze dne 23. 1. 2017 o přiznání vdovského a starobního důchodu, výplatních dokladů o důchodech za měsíce 2, [číslo], výpisu z běžného účtu za měsíc [číslo], prohlášení klienta ze dne 3. 4. 2017, výpisu z NRKI, podle kterého měla žalovaná skóre 306 – vyšší riziko, a registru SOLUS. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku 82 020 Kč v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 367 Kč, kdy ve splátkách byla zahrnuta i splátka úroku. Sjednaná zápůjční úroková sazba činila 63,12 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla povinna žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru po zesplatnění zahrnující nesplacenou jistinu úvěru a veškeré nesplacené úroky za poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta za období do 9. 10. 2018 byla žalobkyni přiznána platebním rozkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2018, č. j. 21 C 217/2018-28. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila a bylo tudíž jednáno v její nepřítomnosti. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 6. 2022, č. j. 17 C 105/2022-53, byl nárok žalobkyně zamítnut pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. Z důkazů provedených v řízení předně vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozp