18 C 187/2022-92 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 411,88 Kč s odůvodněním, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022, která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ Banka“). Banka uzavřela se žalovaným dne 27. 8. 2019 Smlouvu o úvěru, na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 13,28 p.a. v pravidelných 72. měsíčních splátkách ve výši 1 011 Kč splatit. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky. Žalovaný svůj souhlas s těmito dokumenty vyjádřil pomocí elektronického podpisu, přičemž strany se dohodly, že za platný elektronický podpis je považován takový podpis učiněný pomocí Sign Padu nebo jiného obdobného zařízení pro snímání vlastnoručního podpisu. Žalobce svou povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl. Žalovaný však své povinnosti neplnil, především nesplácel jednotlivé splátky úvěru řádně a včas, a proto se Banka rozhodla dne 31. 12. 2021 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 40 411,88 Kč a z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 895,54 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud provedl jednotlivé listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a následující závěr o skutkovém stavu: aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022 a její přílohy [číslo] – Seznamu postupovaných pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2022 (Smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022). Banka uzavřela se žalovaným dne 27. 8. 2019 Smlouvu o úvěru, na základě níž se Banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 13,28 p.a. v pravidelných 72. měsíčních splátkách ve výši 1 011 Kč splatit. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky. (Žádost o klasický úvěr [číslo] akceptační dopis [číslo] Všeobecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky, Rámcová smlouva, Výpis z úvěru [číslo]). Žalovaný svou povinnost nesplnil, zejména tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu se Smlouvou úvěr ke dni 31. 12. 2021 zesplatnila. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 40 411,88 Kč a dlužný kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 895,54 Kč (Rámcová smlouva, Všeobecné obchodní podmínky, Odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] Výpis z úvěru [číslo]). Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. (Předžalobní výzva ze dne 4. 2. 2022, včetně poštovního podacího archu ze dne 7. 2. 2022). 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které jí byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. 13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 1. 2022. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným platnou smlouvu o úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy podle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Po posouzení skutkových zjištění v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a výše uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmů a výdajů, a současně lustrací ve veřejných i neveřejných databázích. 14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) ze smlouvy o úvěru, měla žalobkyně jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neplnil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozh